Vyhláška č. 61/1990 Zb.Vyhláška Ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky, federálního ministerstva národní obrany, federálního ministerstva vnitra, federálního ministerstva dopravy, ministerstva vnitra České socialistické republiky, ministerstva spravedlnosti České socialistické republiky a ministerstva zemědělství a výživy České socialistické republiky o hospodaření s léky a zdravotnickými potřebami

ČÁST PRVNÍ

ODDÍL I

§ 1

(1) Předepisovat léky na účet státní zdravotní správy nebo na účet nemocného jsou oprávněni:

a) lékaři, kteří poskytují léčebně preventivní péči ve zdravotnických zařízeních začleněných do krajských ústavů národního zdraví (dále jen „krajský ústav“) nebo do okresních ústavů národního zdraví (dále jen „okresní ústav“) nebo v jiných zařízeních léčebně preventivní péče (včetně lázeňských) státní zdravotní správy, v zařízeních sociální péče, v ústavech vědeckovýzkumné základny řízených ministerstvem zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky (dále jen „ministerstvo“) a všichni lékaři při poskytování první pomoci,

b) lékaři, kteří poskytují léčebně preventivní péči ve zdravotnických zařízeních ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, ve zdravotnických zařízeních železničního zdravotnictví,

c) všichni lékaři pro sebe a své rodinné příslušníky, přitom lékaři, kteří pracují ve zdravotnických organizacích uvedených pod písmeny a) a b) předepisují léky na účet těchto zařízení a organizací, a ostatní lékaři včetně lékařů lázeňských zařízení a lékařů-důchodců, kteří nejsou pracovně činní v některé organizaci uvedené pod písmeny a), b), na účet okresních ústavů, v jejichž obvodu mají trvalý pobyt.

(2) Rodinnými příslušníky pro účel této vyhlášky se rozumí: manžel (manželka), děti, vnuci, rodiče, prarodiče, sourozenci, zeť, snacha (i když s lékařem nežijí ve společné domácnosti).

§ 2

(1) Lékaři předepisují na základě vyšetření nemocného léky, které jsou zařazeny do lékopisu anebo jejichž používání je ministerstvem povoleno.¹) Při předepisování léků jsou povinni postupovat podle zásad účelné farmakoterapie a při předepisování léků na účet státní zdravotní správy podle zásad uvedených v přílohách 1 a 3.

(2) Předepsání léku včetně počtu jeho balení a dávkování musí být zaznamenáno ve zdravotnické dokumentaci nemocného. To se netýká léků předepisovaných pro rodinné příslušníky. Léky se předepisují na recepturní tiskopisy SEVT sklad. č. 14 282 0; jde-li o omamné látky skupiny I seznamu²) a psychotropní látky skupiny II seznamu³) na recepturní tiskopisy SEVT sklad. č. 26 283 0.

(3) Lékaři mohou předepisovat léky, jež jsou potřebné pro výkon diagnostické, preventivní a terapeutické činnosti stanovené v jejich pracovní náplni a jejichž indikace a účinky bezpečně znají. Nemohou však běžně předepisovat léky, které jsou vyhrazeny nebo svým charakterem přímo určeny jen specializovaným pracovištím.

(4) Při lékařské službě první pomoci lze předepisovat jen léky nezbytné pro poskytnutí této pomoci a v množství potřebném do doby návštěvy nemocného u obvodního nebo jiného příslušného lékaře.

(5) Při poskytování lázeňské péče se při předepisování léků postupuje takto:

a) před nástupem lázeňského léčení předepisuje chronicky nemocným (především diabetikům, kardiakům a nemocným s psychiatrickými indikacemi) potřebné léky jejich ošetřující lékař,

b) v případě interkurentního onemocnění při poskytování ambulantní lázeňské péče předepisují nemocným potřebné léky lékaři okresního ústavu podle sídla lázeňské organizace a při ústavní lázeňské péči lékaři příslušné lázeňské organizace.

(6) Na jeden recepturní tiskopis lze předepsat nejvýše dva druhy léků s výjimkou uvedenou v § 13 odst. 3. Za samostatný druh léku se nepovažuje pomůcka současně předepsaná a určená k aplikaci léku (např. kapátko, tyčinka, štěteček). V případě, že je předepsán jen jeden druh léku, musí předepisující lékař zbylé prázdné místo proškrtnout.

(7) Při předepsání více původních balení léku nebo více dávek individuálně (magistraliter) připravovaného léku v lékárně vyznačí předepisující lékař na recepturním tiskopisu nebo na žádance počet balení nebo dávek římskou číslicí a slovy.

(8) Vyplněný recepturní tiskopis (dále jen „recept“) musí mít tyto náležitosti:

a) příjmení, jméno a adresu nemocného, rok narození – u dětí do tří let věku též den a měsíc,

b) předpis léku s datem vystavení receptu; záměrné překročení maximální dávky léku je nutno doplnit vykřičníkem („!“) a vypsáním dávky slovy,

c) při předepsání individuálně připravovaných léků je dovoleno používat pouze lékopisných názvů a zkratek, u hromadně vyráběných léčivých přípravků jejich registrovaných⁴) názvů (ochranných značek),

d) návod k použití léku,

e) podpis předepisujícího lékaře,

f) razítko zdravotnického zařízení se jmenovkou lékaře a v případě zpracování receptů výpočetní technikou též diagnózu, popřípadě údaj o pracovní schopnosti/neschopnosti.

(9) V ústavech sociální péče předepisuje nemocným léky určený lékař okresního ústavu nebo lékař sociálního zabezpečení. Se souhlasem ředitele příslušného ústavu mohou být předepisovány i hromadně na žádanky podle zásad pro odběr léků pro zdravotnická zařízení.

§ 3

Předepisování léků pro potřebu zdravotnických zařízení se řídí obecně zásadami uvedenými v § 1 a 2. Přípravky, které nelze předepisovat na účet státní zdravotní správy⁵) v ambulantní péči, mohou být pro potřebu zdravotnických zařízení ústavní péče objednávány jen tehdy, je-li jejich použití mimořádně indikováno.

§ 4

(1) Pro potřebu zdravotnických zařízení se objednávají vázaná antibiotika na tiskopise SEVT sklad. č. 14 295 0, omamné látky skupiny I seznamu²) a psychotropní látky skupiny II seznamu³) na tiskopise SEVT sklad. č. 26 285 0 a ostatní léky na tiskopise SEVT sklad. č. 14 284 0.

(2) Na objednávacím tiskopise lze předepsat nejvýše pět položek léků. Tiskopisy musí být v příslušných rubrikách čitelně vyplněny, opatřeny razítkem oddělení, jmenovkou a podpisem předepisujícího lékaře a podepsány vedoucím oddělení nebo jeho zástupcem nebo obvodním lékařem.

§ 5

(1) Na účet nemocného se předepisují léky v případě, kdy o to občan výslovně požádá.

(2) Léky na účet nemocného se předepisují podle zásad uvedených v § 1 a 2 na druhou stranu recepturního tiskopisu opatřenou předtiskem „Hradí nemocný“.

(3) Předepisující lékař vyznačí na receptu kolikrát smí být výdej léku opakován, nejdéle však po dobu 1 roku ode dne vystavení receptu. Bez tohoto údaje má recept stejnou dobu platnosti jako recept na účet státní zdravotní správy. Opakování výdeje nesmí lékař vyznačit na receptu při předepsání omamných látek a psychotropních látek nebo léku se zvýšeným rizikem drogové závislosti. Manipulační poplatek se v tomto případě nevybírá.

§ 6

Na účet nemocného nesmějí být předepsány léky, které jsou dováženy jen pro určitá zdravotnická zařízení a jejichž předepisování je vyhrazeno lékařům těchto zařízení.

§ 7

(1) Léky se předepisují na recepturních tiskopisech, které lékařům i s razítky vydává zdravotnické zařízení, v němž nebo pro něž pracují, popřípadě v jehož obvodu mají trvalý pobyt.

(2) Lékaři jsou povinni dbát na takové ukládání recepturních tiskopisů a razítek aby bylo zabráněno jejich odcizení a možnosti jejich zneužití nebo padělání.

(3) Při předepisování léků při lékařské službě první pomoci se používá zvláštního razítka.

(4) Ve výjimečných případech nemusí být použito běžného recepturního tiskopisu. V těchto případech musí recept vedle předepsaných náležitostí být opatřen doložkou „Nebezpečí prodlení“.

(5) Recept má omezenou dobu platnosti. Recept na omamné látky skupiny I seznamu²) a na psychotropní látky skupiny II seznamu³) pozbývá platnosti za 5 dnů, jde-li o antibiotika a antimikrobiální chemoterapeutika za 3 dny po jeho vystavení. Recept na ostatní léky platí, neurčí-li předepisující lékař jinak, po dobu 1 týdne ode dne jeho vystavení. Recept vystavený při lékařské službě první pomoci platí nejdéle následující pracovní den.

ODDÍL II

§ 8

(1) Výdej léků je vyhrazen lékárnám.⁶) V místech, kde není lékárna ani její vysunuté pracoviště – výdejna léků – zabezpečují výdej léků pomocná zařízení zřizovaná na základě rozhodnutí ředitele okresního ústavu.

(2) Pomocné zařízení pro výdej léků může být zřízeno jako:

a) Výdejna léků v ordinaci obvodního lékaře, ve které lékař nebo pod jeho dohledem zdravotní sestra vydává léky ze základní zásoby nemocným a současně vybírá manipulační poplatek. Základní zásoba léků se odebere na žádanku ze spádové lékárny a doplňuje se podle receptů předložených v lékárně.

b) Sběrná služba receptů, ve které lékař nebo zdravotní sestra shromáždí se souhlasem pacientů recepty, které s vybraným manipulačním poplatkem předá do spádové lékárny. V lékárně připravené léky, označené jmény nemocných, jsou předány zdravotnickému středisku k rozdělení nemocným.

c) Pohotovostní lékárnička nebo pohotovostní lékařská brašna, která je určena pro potřebu lékaře při návštěvě nemocných nebo při lékařské službě první pomoci. V případě potřeby z ní lze vydat nemocnému potřebný lék.

(3) Léky se vydávají v lékárně na předložený recept buď na účet státní zdravotní správy nebo za úhradu nemocným. Léky uvedené v příloze č. 2 mohou být vydány občanům za úhradu i bez receptu, přičemž musí být přednostně zajištěn jejich výdej na lékařský předpis.

(4) Při výdeji léku na účet státní zdravotní správy se vybírá v lékárně manipulační poplatek⁷) za vystavení lékařského předpisu.

(5) Není-li na receptu předepisujícím lékařem vyznačena velikost balení, vydá se nejmenší registrované balení léku. Obdobně se postupuje, není-li uvedena síla (koncentrace) léku, který je vyráběn pro určitou věkovou skupinu.

(6) Chybí-li na receptu příjmení nemocného, datum narození, podpis lékaře, nebo je-li předpis léku nečitelný, lék se nevydá. Chybějící návod k použití léku doplní lékárník podle možnosti v dohodě s předepisujícím lékařem. Pokud by nepřesný návod k použití léku mohl vést k poškození zdraví nemocného, lékárník lék nevydá a upozorní neprodleně na tuto skutečnost předepisujícího lékaře.

(7) Jsou-li na receptu předepsány dva druhy léku a není-li jeden z nich k dispozici a nemůže být urychleně obstarán, vystaví lékárník na chybějící lék výpis z lékařského předpisu na tiskopisu s označením „Výpis z lékařského předpisu“. Výpis musí mít všechny náležitosti receptu. Na původním receptu se uvede pořadové číslo výpisu a datum jeho vystavení. Ustanovení o době platnosti receptu se vztahují i na výpis a tato se počítá ode dne vystavení receptu.

(8) Není-li v lékárně k dispozici předepsaný hromadně vyráběný léčivý přípravek, může jej lékárník nahradit jiným, který je totožný obsahem nebo koncentrací účinných látek. Jestliže se přípravek liší obsahem nebo koncentrací účinných látek, upraví patřičně způsob jeho dávkování tak, aby odpovídal předepsanému. Lékárník upozorní na výměnu léku nemocného a vyznačí ji na receptu.

(9) Léky, které nebyly nemocným vyzvednuty ve stanovenou dobu, se v lékárně uchovávají jen po dobu platnosti receptu (výpisu).

(10) Vedoucí lékárník je povinen informovat lékaře zdravotnických zařízení a veterinární lékaře organizací státní veterinární služby ve spádovém území lékárny o situaci v zásobování léčivy. Tyto informace musí lékař nebo veterinární lékař při předepisování léků respektovat a současně spolupracovat s lékárníkem při hospodárném a účelném využití stávajících zásob léků.

§ 9

(1) Omamné látky a psychotropní látky smějí být vydány nejpozději do 5 dnů ode dne vystavení objednávky.

(2) Při výdeji objednaných léků musí jejich převzetí potvrdit na originálu a průpisu objednávky (žádanky) pověřený pracovník oddělení zdravotnického zařízení. Omamné látky a psychotropní látky smí převzít lékař nebo pověřený střední zdravotnický pracovník.

§ 10

(1) Odběratelům mimo rámec působnosti ministerstva (§ 25 až 31) mohou být v lékárnách vydávány léky jen na zvláštní objednávku. Pokud jsou vyžadovány léky, jejichž výdej je vázán na lékařský předpis, musí být objednávka podepsána lékařem (např. vedoucím příslušné katedry lékařské fakulty, územním obvodním nebo závodním lékařem).

(2) Těmto odběratelům nesmějí být vydávány omamné látky a psychotropní látky, pokud nemají povolení k zacházení s nimi.⁸)

§ 11

(1) Ze zahraničních léků lze předepisovat léky zařazené v řádném dovozním plánu ministerstva, popřípadě léky dovezené na základě žádosti zdravotnického zařízení o mimořádný dovoz.

(2) Léky dovážené ze socialistických zemí se předepisují jako léky tuzemské a jejich výdej zajišťují všechny lékárny.

(3) Výdej léků dovážených z nesocialistických zemí a Jugoslávie zajišťují v jednotlivých okresech jen lékárny určené ředitelem okresního ústavu, a to i pro ústavy železničního zdravotnictví, lázeňské organizace apod. Pokud jsou léky dováženy pro určitá pracoviště, smějí být vydány jen na recepty nebo žádanky tohoto pracoviště, jiným zdravotnickým zařízením smějí být v lékárně vydány jen se souhlasem vedoucího tohoto pracoviště.

(4) Dovoz zahraničních léků podle dovozního plánu ministerstva nárokují

a) zařízení státní zdravotní správy a sociální péče,

b) ústavy želežničního zdravotnictví u zařízení lékárenské služby příslušného ústavu národního zdraví,

(5) Zdravotnická zařízení v působnosti federálního ministerstva národní obrany, federálního ministerstva vnitra, ministerstva vnitra ČSR, výkonná zařízení zdravotnické služby Sboru nápravné výchovy ČSR v působnosti ministerstva spravedlnosti ČSR a organizace státní veterinární služby nárokují dovoz zahraničních léků podle pokynů svých resortů u státního podniku Zdravotnické zásobování.

(6) Výzkumné ústavy a jiná zdravotnická zařízení přímo řízená ministerstvem nárokují dovoz zahraničních léků prostřednictvím ministerstva.

(7) Žádost o mimořádný dovoz léků (tiskopis SEVT sklad. č. 14 298 0) vystavuje ve zdravotnických zařízeních vedoucí příslušného oddělení. Zasílá se po doporučení komise pro účelnou farmakoterapii řediteli okresního ústavu nebo krajského ústavu ke schválení. Po schválení ji předává lékárenské oddělení lékárenské služby krajského ústavu k dalšímu řízení státnímu podniku Zdravotnické zásobování.

(8) Lékaři výzkumných ústavů a jiných zdravotnických zařízení přímo řízených ministerstvem předkládají žádosti o mimořádný dovoz léků po schválení ředitelem ústavu ministerstvu.

(9) Lékaři ústavů železničního zdravotnictví předkládají žádosti o mimořádný dovoz řediteli ústavu železničního zdravotnictví, který je po schválení zasílá k posouzení krajské komisi pro účelnou farmakoterapii. V kladném případě je žádost předána k dalšímu řízení státnímu podniku Zdravotnické zásobování.

(10) Zdravotnická zařízení v působnosti federálního ministerstva národní obrany, federálního ministerstva vnitra, ministerstva vnitra ČSR a ministerstva spravedlnosti ČSR předkládají žádosti o mimořádný dovoz léků cestou těchto ministerstev, organizace státní veterinární služby cestou Státní veterinární správy ČSR, státnímu podniku Zdravotnické zásobování.

(11) Žádosti o mimořádný dovoz diagnostických, testačních a laboratorních přípravků a čistých chemikálií se předkládají obdobně na tiskopisu SEVT sklad. č. 14 297 0 Žádost o mimořádný dovoz diagnostických přípravků a čistých chemikálií.

§ 12

(1) Vzorky zahraničních léků, které nejsou v ČSSR registrovány a mají sloužit ke klinickému ověření nebo k výzkumu a jsou zasílány v množství větším než 5 balení na adresu zdravotnického zařízení nebo lékaře v něm pracujícího, smějí tato zařízení obdržet, převzít a používat k danému účelu jen po předchozím souhlasu ministerstva.

(2) Se vzorky zahraničních léčiv, které na povolení ministerstva zdravotnické zařízení převzalo, hospodaří toto zařízení stejně jako s jinými léky.

(3) Vzorky zahraničních léčiv pro účely řízení o jejich registraci zabezpečuje z pověření ministerstva organizace jím určená.⁴)

ODDÍL III

§ 13

(1) Přípravky obsahující omamné látky, psychotropní látky a přípravky se zvýšeným rizikem drogové závislosti⁹) se předepisují buď na zvláštní recepturní tiskopisy (§ 2 odst. 2) a zvláštní objednací tiskopisy (§ 4) nebo na běžné recepturní tiskopisy.

(2) Na běžné recepturní tiskopisy se předepisují omamné látky skupiny II seznamu,²) psychotropní látky skupiny III a IV seznamu³) a jiné léky se zvýšeným rizikem drogové závislosti⁹) jak monokomponentní, tak i kombinované.

(3) Pro nemocného v ambulantní péči smí být na jeden recepturní tiskopis předepsán jen jeden druh léku s obsahem omamných látek, psychotropních látek nebo léku se zvýšeným rizikem drogové závislosti.

(4) Při předpisu léku na zvláštní recepturní tiskopis (s modrým pruhem) vyplní předepisující lékař originál a dva průpisy tiskopisu. Originál a první průpis předá nemocnému k vyzvednutí léku v lékárně a druhý průpis ponechá v bloku. Při předepsání musí být čitelně a přesně uveden druh, koncentrace (síla) léčivého přípravku, velikost balení a úplný návod k jeho použití. Při předpisu individuálně připravovaného léku musí být počet dávek uveden římskou číslicí a slovem (např. D.t.d. No X /decem/).

(5) Pro potřebu zdravotnických zařízení se na zvláštní tiskopisy žádanek (s modrým pruhem) vyžadují omamné látky skupiny I seznamu²) a psychotropní látky skupiny II seznamu.³) Předepisující lékař vyplní originál a tři průpisy. Originál a dva průpisy se předají do lékárny, třetí průpis se ponechá v bloku.

(6) Ředitelství zdravotnického zařízení vede zásoby těchto zvláštních tiskopisů a jejich výdej v přísné evidenci. Lékařům je vydává v blocích na základě písemného souhlasu ředitele jím pověřený pracovník. V záhlaví tohoto tiskopisu musí být tiskem nebo razítkem uveden název zařízení.

(7) Bloky receptů nebo žádanek je povinen lékař uchovávat tak, aby bylo zabráněno jejich odcizení a zneužití. Prázdné tiskopisy (recepty, žádanky) není dovoleno předem orazítkovat razítkem zařízení a jmenovkou lékaře. Ztrátu nepoužitého recepturního tiskopisu nebo žádanky je povinen vedoucí zařízení ohlásit okamžitě krajskému národnímu výboru, orgánům Sboru národní bezpečnosti a ministerstvu.

(8) Neupotřebené bloky receptů nebo žádanek se vracejí ředitelství zařízení. Stejně tak se vracejí bloky (s průpisy) po použití posledního receptu nebo žádanky. Ředitelství zařízení uchovává tyto bloky po dobu pěti let ode dne vystavení posledního předpisu nebo žádanky.

§ 14

(1) Omamné látky, psychotropní látky a jiné léky se zvýšeným rizikem drogové závislosti smějí být přejímány, připravovány, skladovány a vydávány jen v lékárnách, nebo ve výdejnách léků, pokud jsou tyto vedeny lékárníkem.

(2) Není dovoleno připravovat v lékárnách do zásoby léky obsahující omamné látky skupiny I seznamu²) nebo psychotropní látky skupiny II seznamu³) s výjimkou léčivých (galenických) přípravků, jejichž dodávky nelze zajistit cestou zásobovací organizace.

(3) Přípravky obsahující omamné látky uvedené ve skupině I seznamu,²) psychotropní látky uvedené ve skupině II seznamu³) a jiné přípravky se zvýšeným rizikem drogové závislosti smějí být vydávány jen na recepty nebo žádanky vystavené lékaři (veterinárními lékaři) zařízení, které má sídlo ve stejném okresu jako vydávající lékárna. Výjimku, např. pro obvody okresních ústavů sousedících krajů, stanoví po vzájemné dohodě ředitelé lékárenské služby příslušných krajských ústavů. Ve výjimečných případech, kdy předepsaný přípravek obsahující omamnou látku, psychotropní látku nebo přípravek se zvýšeným rizikem drogové závislosti není v lékárně příslušného okresu v zásobě a tato skutečnost je potvrzena touto lékárnou na zadní straně receptu, může být přípravek vydán v lékárně jiného okresu.

(4) Jestliže lékárník zjistí, nebo má podezření, že předložený recept byl padělán, lék nevydá a je povinen takový případ ohlásit bezprostředně orgánům Sboru národní bezpečnosti.

(5) Ničení vadných (neupotřebitelných) omamných látek (přípravků), psychotropních látek (přípravků) a přípravků se zvýšeným rizikem drogové závislosti protokolárně provádí ředitel lékárenské služby v zařízeních okresního ústavu a ředitel lékárenské služby krajského ústavu (nebo jím pověřený odborný pracovník lékárenského oddělení lékárenské služby krajského ústavu) v zařízeních krajského ústavu nebo v zařízeních přímo řízených ministerstvem.

(6) Omamné látky (přípravky) skupiny I seznamu,²) dále pak kodein, etylmorfin, jakož i monokomponentní léčivé přípravky tyto látky obsahující a psychotropní látky (přípravky) skupiny II seznamu³) a efedrin je nutno v zařízeních lékárenské služby, vedle předepsaného zabezpečení, uchovávat v kovových uzamykatelných skříních.

ODDÍL IV

§ 15

(1) Při tělovýchovných nebo sportovních akcích poskytuje léky a zdravotnické potřeby po dohodě ředitele okresního ústavu s pořadatelem okresní ústav, v jehož obvodu akce probíhá. Předepisuje je lékař pověřený ředitelem okresního ústavu. Okresní ústav vybaví lékaře pohotovostní brašnou, popřípadě bloky recepturních tiskopisů.

(2) Záchranné stanice Horské služby vybavují léky okresní ústavy, v jejichž obvodech jsou stanice Horské služby umístěny. Jejich vybavení dohodne podle podmínek příslušné Horské služby její zástupce s ředitelem okresního ústavu.

(3) Sportovní výpravy do zahraničí, jichž se zúčastňuje lékař, vybavuje léky okresní ústav podle sídla pořádající organizace. Léky z pohotovostních lékárniček předepisuje lékař na recepturní tiskopisy příslušného okresního ústavu. Náplň lékárničky může být podle doporučení lékaře doprovázejícího výpravu upravena se souhlasem ředitele okresního ústavu. Recepty určené pro tyto akce se označí písmenem „S“. Takto označené recepty fakturují lékárny ve zvláštní skupině.

(4) Sportovcům v péči Ústavu národního zdraví pro vrcholový sport poskytuje léky při cestách do zahraničí tento ústav.

§ 16

Vybavení lékárniček první pomoci pro zotavovací akce pro děti a dorost a pro školy v přírodě poskytuje okresní ústav v místě sídla provozovatele akce.

§ 17

O poskytování léků československým občanům při jejich cestách do zahraničí, zvláště o náhradě za léky koupené nemocným při pobytu v zahraničí, platí předpisy o poskytování zdravotnických služeb československým občanům při jejich cestách a pobytu v zahraničí.¹⁰)

ODDÍL V

§ 18

(1) K zajištění účelného používání antimikrobiálních léků se zřízují v mikrobiologických odborech krajských hygienických stanic, popřípadě v mikrobiologických odděleních nemocnic s poliklinikou antibiotická střediska.

(2) Účelem antibiotických středisek je:

a) konzultační činnost ve všech otázkách účelného používání antimikrobiálních léků,

b) provádění specializovaných laboratorních vyšetření nutných k cílení antimikrobiální terapie metodikami doporučenými Národní referenční laboratoří,

c) sledování vývoje resistence klinicky významných mikroorganismů příslušné spádové oblasti,

d) spolupráce při plánování a výdeji antibiotik,

e) metodické vedení lékařů k dodržování zásad účelného používání antibiotik,

f) usměrňování spotřeby antibiotik podle epidemiologické situace a podle jejich dostupnosti,

g) sledování spotřeby antibiotik ve spolupráci s lékárenským oddělením lékárenské služby krajského ústavu a státního podniku Zdravotnické zásobování,

h) zřizování a doplňování pohotovostních zásob vybraných antimikrobiálních léčiv v lůžkových zdravotnických zařízeních nebo v určených lékárnách s pohotovostní službou.

(3) Z pohotovostních zásob je možno v případě naléhavé potřeby použít některého vázaného antimikrobiálního léku i bez předchozího schválení antibiotického střediska. Pohotovostní zásoba se pak doplňuje na žádanku pro příslušného nemocného, která musí být schválena antibiotickým střediskem.

ČÁST DRUHÁ

§ 19

(1) Zdravotnickými potřebami se rozumějí veškeré zdravotnické pomůcky povahy drobných krátkodobých předmětů včetně léčebných a ortopedicko protetických pomůcek objednávané pro potřebu zdravotnických zařízení nebo poskytované nemocným.

(2) Zdravotnické potřeby se předepisují, pokud není dále stanoveno jinak, nemocným ošetřovaným v zařízeních ambulantní péče na recepturních tiskopisech SEVT sklad. č. 14 282 0.

(3) Zdravotnické potřeby pro zdravotnická zařízení, pokud dále není stanoveno jinak, se předepisují na tiskopise SEVT sklad. č. 14 284 0 Objednávka léků.

§ 20

Léčebné a ortopedicko protetické pomůcky (dále jen „pomůcky“) na účet státní zdravotní správy poskytuje nebo půjčuje okresní ústav nebo krajský ústav příslušný podle místa trvalého pobytu nemocného takto:

1. Sériově vyráběné pomůcky předepisují lékaři územních a závodních zdravotnických zařízení (včetně odborných léčebných ústavů), výzkumných ústavů, ústavů sociální péče a ústavů železničního zdravotnictví. Hradí je okresní ústav. V případech, kdy je nutno pomůcku opatřit nebo opravit v místě přechodného pobytu nebo pracoviště nemocného, jsou k předepsání oprávněni i lékaři zdravotnických zařízení v místě jeho přechodného pobytu nebo pracoviště. Tyto pomůcky vydávají výdejny zdravotnických potřeb, oddělení zdravotnických potřeb lékáren nebo příslušné závody státního podniku Zdravotnické zásobování, popřípadě další určená zařízení. Sortiment musí být schválen ministerstvem a zařazen do seznamu pomůcek, které se poskytují na účet státní zdravotní správy.¹¹)

2. Individuálně zhotovené pomůcky se poskytují na protetických odděleních nemocnice s poliklinikou III. typu (dále jen „protetické oddělení“). Jsou to: protézy, ortézy, ortopedické epitézy, měkké bandáže, zdravotnické pasy, ortopedická obuv, individuálně zhotovené vložky do obuvi a další pomůcky zhotovené individuálně prostřednictvím protetického oddělení. Hradí je krajský ústav. V dohodě s primářem protetického oddělení mohou být zřizována vysunutá pracoviště protetického oddělení vedená lékařem-ortopedem v odborných léčebných ústavech a v ústavech sociální péče pro tělesně postižené. Odborné léčebné ústavy, které ošetřují nemocné a nemají vysunuté pracoviště protetického oddělení, mohou být zásobeny individuálními pomůckami z protetického oddělení podle sídla ústavu, i když jejich pacienti přicházejí z jiné oblasti.

3. Pro tělesně postižené, jejichž vada vyžaduje stálý lékařský dozor, vystaví protetické oddělení Průkaz pacienta protetického oddělení (sklad. č. SEVT 14 147 0), který je opravňuje získat poukaz na příslušenství k protézám a protetickým pomůckám též u lékaře příslušného podle místa trvalého pobytu.

4. Pomůcky, pokud je neposkytují přímo protetická oddělení, se předepisují na tiskopisech „Poukaz na léčebnou a ortopedickou pomůcku“ (sklad. č. SEVT 14 280 0), „Brýle a optické pomůcky“ (sklad. č. 14 281 0). Recepturní tiskopisy jsou určeny výhradně pro preskripci léčivých přípravků a drobných léčebných pomůcek.

5. Poukazy musí být řádně vyplněny s přesným označením pomůcky. U zapůjčených pomůcek musí být uvedena doba předpokládaného používání pomůcky. Poukaz podpisuje v rubrice „Schválil“ ošetřující lékař, pokud schválení není vyhrazeno vedoucímu oddělení nebo řediteli okresního ústavu nebo krajského ústavu, popřípadě jím pověřenému lékaři. Chybí-li na poukazu příjmení nemocného nebo podpis lékaře, vydá se pomůcka na zálohu. Chybí-li na poukazu některá z ostatních náležitostí, doplní ji vydávající zdravotnické zařízení po dohodě s lékařem, popřípadě podle údajů nemocného, pomůcku vydá a poukaz označí jako vadný. Z poukazu lze vystavit výpis obdobně jako z receptu, použije se k tomu formuláře poukazu.

6. Poukaz platí jeden měsíc, nestanoví-li lékař jinak. Pomůcka musí být odebrána do měsíce po dni, kdy bylo stanoveno její zhotovení nebo vydání. Neodebere-li nemocný pomůcku v této lhůtě, zařízení lékárenské služby nebo státní podnik Oční optika, vrátí poukaz zdravotnickému zařízení (jde-li o pomůcku běžně skladovanou nebo použitelnou bez další úpravy pro jinou osobu) a dohodne se o způsobu úhrady.

7. Sériově vyráběné pomůcky se poskytují v účelném provedení schváleném příslušnou odborně technickou komisí ministerstva. Rozdíl v ceně mezi druhem pomůcky předepsané lékařem a jejím nákladnějším provedením podle přání nemocného hradí nemocný. K pomůcce se poskytuje sériově vyráběné příslušenství nutné k používání pomůcky nebo k zmírnění potíží spojených s jejím používáním. Jsou-li pomůcky zasílány poštou, hradí odesílající zařízení poštovné a obal.

8. Pokud pro určité druhy pomůcek nebo jednotlivě pro zvláštní případy ministerstvo určí užívací dobu,¹²) poskytuje se nová pomůcka až po jejím uplynutí v odůvodněných případech však ji lze poskytnout i před uplynutím užívací doby.

9. Nákladnější pomůcky, které nemocní potřebují pouze dočasně a které lze upotřebit pro jinou osobu, okresní ústav nebo krajský ústav pouze půjčuje na dobu potřeby. Vrácené pomůcky, které lze po úpravě dále používat, předá okresní ústav nebo krajský ústav určeným dílnám, kterým za úpravu poskytne příslušnou úhradu.

10. Nemocný je povinen s pomůckou řádně zacházet. Při zaviněném poškození, zničení nebo ztrátě je uživatel povinen ústavu uhradit náklady na úpravu nebo obnovení pomůcky.

11. Okresní ústav nebo krajský ústav udržuje půjčené pomůcky v uživatelném stavu.

12. Vojenští a váleční invalidé a účastníci odboje¹³) mají vedle nároku na přednostní poskytnutí ortopedické péče nárok na bezplatné poskytnutí ortopedické péče, nárok na bezplatné poskytnutí protetické péče, nárok na bezplatné poskytnutí ortopedické obuvi a ostatních pomůcek poskytovaných protetickým oddělením včetně jejich oprav. Rozsah a druh zvýhodněné péče poznamenává lékař protetického oddělení do průkazu nemocného.

§ 21

Ústavy železničního zdravotnictví pomůcky nehradí. Pro pracovníky železnic je předepisují podle předchozích ustanovení na účet okresního ústavu podle místa bydliště i příslušní lékaři železničního zdravotnictví.

§ 22

Pomůcky, které si chce nemocný zakoupit sám, předepisují lékaři na tiskopisech SEVT sklad. č. 14 280 0 „Poukaz na léčebnou a ortopedickou pomůcku“. V rubrice „na účet OÚNZ“ zřetelně napíší „Hradí nemocný“.

§ 23

(1) Okresní ústavy vedou evidenci:

a) o poskytnutí

1. brýlí všech druhů včetně výměny nákladnějších obrub a skel, kontaktních čoček, posuvných lup na čtení, okluzorů a mušlí na dalekohledové brýle – na očním oddělení záznamem ve zdravotnické dokumentaci,

2. vozíků pro invalidy – v úseku hospodářskotechnické služby ústavu,

3. ostatních pomůcek včetně sluchadel – na příslušném oddělení; evidence se vede na kartotečních listech, které se zakládají při předepisování pomůcky,

b) o půjčení pomůcek na oddělení, které pomůcku půjčilo nebo vydalo, popřípadě zajistilo její výdej v zařízení lékárenské služby.

(2) Krajské ústavy vedou evidenci:

a) o poskytnutí protéz, epitéz a ortopedické obuvi na protetickém oddělení – na evidenčních kartách,

b) o poskytnutí ostatních pomůcek v dokumentaci příslušného oddělení a v průkazu pacienta.

(3) Okresní ústavy a krajské ústavy provádějí každoročně inventarizaci skladovaných pomůcek.

§ 24

(1) Dovoz individuálně potřebných pomůcek navrhuje vedoucí lékař oddělení nemocnice s poliklinikou nebo vedoucí jiného zdravotnického zařízení. Návrh musí obsahovat přesný technický popis pomůcky a musí být řádně odůvodněn. Návrh předkládá ředitel příslušného zdravotnického zařízení ministerstvu prostřednictvím krajského ústavu.

(2) Pro dovoz ostatních pomůcek spotřební povahy, který provádí organizace oprávněná k zahraničně obchodní činnosti, soustřeďuje státní podnik Zdravotnické zásobování požadavky podle plánu lékárenského oddělení lékárenské služby krajského ústavu na návrh vedoucího lékaře oddělení nemocnice s poliklinikou schválený ředitelem krajského ústavu nebo jiné zdravotnické organizace. U individuálního dovozu je ještě třeba doporučení odborníka krajského ústavu.

(3) V případech, kdy se některá zdravotnická potřeba nevyrábí v ČSSR a je pro nemocného ze zdravotních, popřípadě pracovních důvodů nezbytně nutná, doplňuje se sortiment dovozem.

ČÁST TŘETÍ

§ 25

Vojenské útvary, ústavy a zařízení Československé armády a útvary vojsk federálního ministerstva vnitra a Pohraniční stráže odebírají tuzemské a podle plánu dovážené léky a některé zdravotnické potřeby ze zařízení lékárenské služby okresních ústavů

a) pro individuální potřebu na recepturní tiskopisy nemocenské péče v ozbrojených silách – sklad. č. NV 118/Z a č. NV 119/Z,

b) pro potřebu ošetřovny hromadně na tiskopisu SEVT sklad. č. 14 284 0.

§ 26

(1) Předepisování léků a zdravotnických potřeb na účet nemocenské péče v ozbrojených silách Československé armády se řídí předpisy Československé armády.¹⁴)

(2) Recept musí mít stejné náležitosti jako recept státní zdravotní správy. Razítko musí obsahovat číslo (označení) a místo útvaru nebo musí být použito razítka posádkové správy s označením „Posádková lékařská služba první pomoci“.

(3) Pro potřebu ošetřoven vojenských útvarů vydávají léky lékárny určené ředitelem lékárenské služby okresního ústavu v dohodě s náčelníkem zdravotnické služby útvaru.

(4) Omamné látky skupiny I seznamu²) a psychotropní látky skupiny II seznamu³) se předepisují na recepturní tiskopis sklad. č. NV 119/Z, na nichž se místo jména nemocného uvede „Pro ošetřovnu“. V těchto případech se v lékárně vystavuje zvláštní dodací list.

(5) Objednávky léků a zdravotnických potřeb musí být podepsány náčelníkem zdravotnické služby útvaru.

§ 27

(1) Výkonná zařízení Zdravotnické služby Sboru nápravné výchovy ČSR odebírají tuzemské a podle plánu dovážené zahraniční léky a některé zdravotnické potřeby ze zařízení lékárenské služby okresního ústavu

a) pro individuální potřebu

1. na recepturním tiskopisu SEVT sklad. č. 14 282 0 s předtiskem „Zdravotnická služba SNV ČSR Praha“ a

2. přípravky obsahující omamné látky skupiny I seznamu²) a psychotropní látky skupiny II seznamu³) na recepturním tiskopisu SEVT sklad. č. 26 283 0,

b) pro potřebu výkonných zařízení Zdravotnické služby Sboru nápravné výchovy ČSR hromadně

1. na tiskopisu SEVT sklad. č. 14 284 0 a

2. přípravky obsahující omamné látky skupiny I seznamu²) a psychotropní látky skupiny II seznamu³) na tiskopisu SEVT sklad. č. 26 285 0.

(2) Tiskopisy SEVT sklad. č. 14 282 0 a 26 283 0 jako přísně zúčtovatelné jsou zajišťovány centrálně správou Sboru nápravné výchovy ČSR. Další potřebné tiskopisy SEVT včetně poukazů na ortopedické a protetické pomůcky si zabezpečují výkonná zařízení Zdravotnické služby Sboru nápravné výchovy ČSR samostatně.

§ 28

(1) Při předepisování léků a zdravotnických potřeb na účet Sboru nápravné výchovy ČSR se postupuje přiměřeně podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. b) a c) a odst. 2.

(2) Recept a poukaz na zdravotnické potřeby musí mít stejné náležitosti jako ve státní zdravotní správě, pouze

a) místo adresy nemocného se uvádí

1. zkratka „MS“, jde-li o příslušníka Sboru nápravné výchovy ČSR nebo člena jeho rodiny,

2. otisk razítka nápravně výchovného ústavu nebo věznice, jde-li o odsouzeného nebo obviněného,

b) se připojí číslo občanského průkazu, jde-li o předepsání přípravků obsahujících omamné látky skupiny I seznamu,²) psychotropní látky skupiny II seznamu³) nebo přípravků ze zvýšeným rizikem drogové závislosti⁹) pro člena rodiny příslušníka Sboru nápravné výchovy.

§ 29

(1) Předepisování léků a zdravotnických potřeb ve Sboru národní bezpečnosti se řídí ustanoveními této vyhlášky s odchylkami stanovenými pro Sbor národní bezpečnosti. Kontrolu správnosti a oprávněnosti jejich předepisování provádějí orgány zdravotnických služeb Sboru národní bezpečnosti.

(2) Výkonná zdravotnická zařízení Sboru národní bezpečnosti s výjimkou zdravotnických zařízení s vlastní ústavní lékárnou odebírají tuzemské a podle plánu dovážené zahraniční léky a některé zdravotnické potřeby ze zařízení lékárenské služby okresního ústavu

a) pro individuální potřebu

1. na recepturních tiskopisech SEVT sklad. č. 14 282 0 označených písmenem „M“,

2. přípravky obsahující omamné látky skupiny I seznamu²) a psychotropní látky skupiny II seznamu³) na recepturním tiskopisu SEVT sklad. č. 26 283 0,

b) pro potřebu výkonných zdravotnických zařízení Sboru národní bezpečnosti hromadně

1. na tiskopisu SEVT sklad. č. 14 284 0 a

2. přípravky obsahující omamné látky skupiny I seznamu²) a psychotropní látky skupiny II seznamu³) na tiskopisu SEVT sklad. č. 26 285 0.

(3) Recept a poukaz na zdravotnické potřeby musí mít stejné náležitosti jako ve státní zdravotní správě, pouze

a) místo adresy nemocného se uvádí zkratka „MV“, jde-li o příslušníka Sboru národní bezpečnosti nebo člena jeho rodiny,

b) se připojí číslo občanského průkazu, jde-li o předepsání přípravků obsahujících omamné látky skupiny I seznamu,²) psychotropní látky skupiny II seznamu³) nebo přípravků se zvýšeným rizikem drogové závislosti⁹) pro člena rodiny příslušníka Sboru národní bezpečnosti.

§ 30

(1) Recepty vystavované v rámci veterinární péče musí mít náležitosti upravené zvláštním předpisem.¹⁵)

(2) Chybí-li jméno chovatele nebo podpis lékaře, lék se nevydá. Ostatní chybějící náležitosti může doplnit lékárník.

(3) Veterinární lékař může v indikovaných případech na veterinární recept předepisovat i humánní léčiva pro použití ve veterinární péči.

§ 31

(1) Léky a zdravotnické potřeby na účet organizace státní veterinární služby se vydávají na objednávky léků tiskopis SEVT sklad. č. 14 284 0, výjimečně na zvláštní objednávky opatřené podpisem veterinárního lékaře a razítkem organizace státní veterinární služby. Omamné látky (přípravky) a psychotropní látky (přípravky) pro organizace státní veterinární služby se vydávají na tiskopis SEVT sklad. č. 26 285 0. O spotřebě omamných látek a psychotropních látek musí být vedena předepsaná evidence. Veterinární lékaři předepisují přípravky obsahující omamné látky skupiny I seznamu²) a psychotropní látky skupiny II seznamu³) na zvláštním recepturním tiskopisu.

(2) Pokud není na receptu uvedeno „Na účet organizace státní veterinární služby“, vydávají se léky a zdravotnické potřeby na účet chovatele zvířete.

(3) Manipulační poplatek za vystavení receptu veterinárním lékařem se nevybírá.

(4) Léky pro potřeby veterinární služby ozbrojených sil se vydávají v individuálních případech na recepty veterinární služby ozbrojených sil (sklad. č. NV 85 X), pro potřebu organizací státní veterinární služby na žádanky používané zdravotnickými zařízeními (SEVT sklad. č. 14 284 0). Omamné látky se předepisují na zvláštní tiskopis (sklad. č. NV 119/Z).

ČÁST ČTVRTÁ

§ 32

(1) Léky a zdravotnické potřeby je nutno na jednotlivých odděleních nemocnic s poliklinikou, popřípadě v jiných zdravotnických zařízeních uchovávat v množství podle těchto ukazatelů :

a) léky a speciální zdravotnický materiál v množství odpovídajícím jejich čtrnáctidenní spotřebě. Ředitel krajského ústavu nebo okresního ústavu může zvýšit tento ukazatel až do výše celkové třicetidenní spotřeby,

b) vázaná antibiotika v množství určeném vedoucím příslušného oddělení, po dohodě s vedoucím antibiotického střediska,

c) ostatní zdravotnický materiál v množství odpovídajícím jejich spotřebě,

d) umělé zuby v množství odpovídajícím jejich šestiměsíční spotřebě.

(2) Laboratorním oddělením krajských ústavů nebo okresních ústavů, laboratořím výzkumných ústavů, popřípadě jiných zdravotnických zařízení a krajským hygienickým stanicím nebo okresním hygienickým stanicím může ředitel krajského ústavu nebo okresního ústavu povolit uchovávat ostatní zdravotnický materiál [podle odstavce 1 písm. c)] až do výše jejich tříměsíční spotřeby.

(3) Ve výzkumných ústavech nebo jiných přímo řízených rozpočtových organizacích může ministerstvo upravit normu zásob léků a zdravotnických potřeb na podkladě žádosti organizace odlišně.

§ 33

(1) Léky a zdravotnické potřeby musí být skladovány přehledně podle příslušných předpisů¹⁶) a musí se s nimi zacházet hospodárně. Za správné uchovávání léků a zdravotnických potřeb odpovídá vedoucí příslušného oddělení a vrchní sestra.

(2) Komise pro účelnou farmakoterapii a kontrolní orgány krajského ústavu nebo okresního ústavu sledují a posuzují přiměřenost uchovávaných léků a ostatních zdravotnických potřeb na odděleních.

(3) Kvalitativním požadavkům neodpovídající léky a zdravotnické potřeby likviduje pracovník skupiny (kontrolující lékárník, vedoucí oddělení, vrchní sestra a zástupce hospodářskotechnické služby zařízení) po předchozím schválení ředitele, který také rozhodne o případném předepsání škody k náhradě nebo o jiném opatření.

(4) Léky neodpovídající kvalitativním požadavkům vyřazené ve větším množství a vadné léky vyřazené z použití v léčebně preventivní péči po uplynutí doby použitelnosti nebo exspirace nebo podle „Zpráv o kvalitě léčiv“ se odepíší a zničí se souhlasem ředitele zdravotnického zařízení a za přítomnosti ředitele lékárenské služby krajského ústavu nebo okresního ústavu, popřípadě jím pověřeného pracovníka. V ostatních zdravotnických zařízeních tak učiní pověřený pracovník hospodářskotechnické služby ve spolupráci s vedoucím lékárníkem dodávající lékárny. Ke stanovení způsobu hromadného zničení léčiv je nutný souhlas příslušného orgánu hygienické služby.

ČÁST PÁTÁ

§ 34

Pro ekonomickou kontrolu se jednotlivé druhy dodávek léků a zdravotnických potřeb pro krajské ústavy, okresní ústavy nebo jiná zdravotnická zařízení člení a označují takto:

§ 35

(1) Faktury za léky a zdravotnické potřeby dodávané zařízeními lékárenské služby ambulantním a lůžkovým zdravotnickým zařízením vystavuje ekonomický odbor krajského ústavu nebo okresního ústavu. Výjimečně fakturuje přímo lékárna (např. zdravotnickým zařízením přímo řízeným ministerstvem, vojenským útvarům, ústavům železničního zdravotnictví a dalším odběratelům).

(2) Dodané léky a zdravotnické potřeby se fakturují takto:

a) vlastnímu krajskému ústavu nebo okresnímu ústavu měsíčně sběrnou fakturou rozčleněnou podle jednotlivých zdravotnických zařízení,

b) cizím ústavům nebo ministerstvem ústředně řízeným zdravotnickým organizacím, pokud přesahují částku Kčs 500,– se fakturují měsíčně sběrnou fakturou,

c) cizím ústavům, pokud jim dodané léky ze všech zařízení lékárenské služby vlastního ústavu nepřesahují čtvrtletně částku Kčs 500,-, mohou se fakturovat vlastnímu ústavu ve zvláštní podskupině sběrné faktury,

d) lázeňským organizacím (na recepty označené „LO“) měsíčně, nepřesahuje-li faktura Kčs 500,– čtvrtletně,

e) zdravotnickým zařízením v rámci působnosti jiných resortů obdobně podle písmene b), popřípadě c), bez možnosti fakturovat nižší částku než Kčs 500,– vlastnímu ústavu. Faktury pro objednávky Československé armády nepřesahující částku Kčs 500,– mohou být fakturovány vojenskému útvaru, který je vyznačen v záhlaví receptu nebo žádanky. Pokud čtvrtletně nepřesahují částku 100,– Kčs, vyfakturují se vojenské nemocnici podle krajské příslušnosti,

f) léky a zdravotnické potřeby vydané na účet Sboru nápravné výchovy ČSR v uplynulém kalendářním měsíci se fakturují tomu útvaru Sboru nápravné výchovy ČSR, jehož razítko je na receptu, žádance nebo poukazu.

(3) Sběrné faktury pro vlastní ústav a cizí ústavy se sestavují takto:

a) sběrná faktura za dodávky vydané na žádanky v základním členění podle § 34, faktura pro vlastní ústav se člení v číselném značení stanoveném pro automatizované zpracování úlohy „Zdravotnické profilace“. Toto číselné značení určí ekonomický odbor hospodářsko technické služby,

b) sběrná faktura za recepty a poukazy (dále jen „recepty“), s uvedením počtu receptů, celkové hodnoty v Kčs a počtu receptů, u kterých byl vybrán manipulační poplatek za vystavení lékařského předpisu a počtu tzv. vadných receptů, faktura pro vlastní ústav se dále člení podle § 38 odst. 1,

c) brýle a optické pomůcky fakturuje státní podnik Oční optika

(4) Lékárny, pokud samy nevystavují sběrnou fakturu, sestavují podle odstavce 3 jen soupis receptů jako podklad pro fakturaci. Tyto podklady předávají v dohodnutých termínech ekonomickému odboru hospodářsko technické služby ústavu.

(5) Pro sledování výdeje evidovaných pomůcek, které byly mimořádně vyzvednuty v jiných okresech a vyfakturovány vlastnímu ústavu, se recepty označí textem „Zaplaceno – určeno pro evidenci výdeje“ a zašlou se okresnímu ústavu příslušnému podle místa bydliště nemocného.

§ 36

Doklady o fakturaci musí být uchovávány takto:

a) faktury a schválené formy soupisů položek po dobu pěti let,

b) recepty, poukazy a objednávky nejméně do vypořádání druhé úplné inventarizace od data vydaných faktur v zařízeních lékárenské služby. Byla-li provedena kontrola těchto dokladů po stránce odborné i početní, lze je vyřadit po jednom roce po jejich vyfakturování.

§ 37

Pro účely sledování a usměrňování nákladů na léky, krev a krevní výrobky a spotřební zdravotnický materiál zajišťuje hospodářsko technická služba ústavu výkazy ve formě sestav.

§ 38

(1) Lékárenská služba třídí každý měsíc recepty a žádanky v členění uvedeném v § 34, a to vlastnímu ústavu a těch jeho zařízení, kterým vystavuje fakturu, na tyto skupiny:

a) jednotlivé typy zdravotnických zařízení (nákladová střediska),

b) u nemocnic s poliklinikou ještě podle jednotlivých oddělení,

c) u poliklinických zařízení na

d) recepty předepsané při pohotovostních zdravotnických službách,

e) recepty na léky se zvýšeným rizikem drogové závislosti,

f) recepty všech skupin se závadami.

(2) Z těchto skupin se vytříďují recepty dvou až šesti lékařů, které určí ředitel krajského ústavu nebo okresního ústavu na doporučení komise pro účelnou farmakoterapii k provedení odborného rozboru preskripce. Recepty na léky se zvýšeným rizikem drogové závislosti se posuzují soustavně. Recepty se závadami se postupují komisi pro účelnou farmakoterapii k projednání a k návrhu nápravných opatření. Pro zdravotnická zařízení cizích ústavů se vytříďují jenom recepty se závadami.

(3) Kontrola žádanek se provádí podle pokynu ředitele ústavu.

ČÁST ŠESTÁ

§ 39

(1) Za objednávky, přejímání a uložení léků, zdravotnických potřeb, krve a krevních výrobků na odděleních zdravotnických zařízení odpovídá a kontrolu provádí vedoucí oddělení nebo jím pověřený pracovník.

(2) Uložení léků a zdravotnických potřeb u obvodních lékařů a na odděleních zdravotnických zařízení kontroluje podle pokynů ředitele lékárenské služby nejméně dvakrát do roka pracovník dodávající lékárny, namátkově je kontroluje ředitel lékárenské služby okresního ústavu nebo krajského ústavu a pracovníci laboratoře pro kontrolu léčiv (v dohodě s ředitelem lékárenské služby) a Státního ústavu pro kontrolu léčiv.

(3) Výdej a kvalitu dodávaných léků namátkově kontroluje ředitel lékárenské služby okresního ústavu, lékárenské oddělení lékárenské služby krajského ústavu a další ke kontrole oprávněné orgány.

(4) Výdej a kvalitu korekčních očních pomůcek kontrolují pracovníci určení ředitelstvím státního podniku Oční optika na požádání ředitele ústavu. Kontrolují i správnost taxace poukazu.

(5) Odbornou kontrolu zdravotnických potřeb zajišťují vedoucí příslušných odborných oddělení (po stránce technické ve spolupráci s určeným pracovníkem hospodářsko technické služby).

(6) Odbornou kontrolu skladování a používání krve a krevních výrobků na odděleních zdravotnických zařízení provádějí namátkově vedoucí transfúzních oddělení spolu s vedoucími zúčastněných oddělení. V příslušných termínech provádějí rozbor jejich spotřeby a nákladů na ně.

(7) Taxaci léků a zdravotnických potřeb kontroluje namátkově ředitel lékárenské služby okresního ústavu nebo lékárenské oddělení lékárenské služby krajského ústavu.

(8) Preskripce, výdej, fakturace a taxace léků se kontrolují nejdéle do šesti měsíců po vyfakturování útvarem určeným příslušným náměstkem ředitele krajského ústavu nebo okresního ústavu.

§ 40

Při automatizovaném zpracování odborné a ekonomické kontroly hospodaření s léky a zdravotnickými potřebami může krajský ústav nebo okresní ústav používat odpovídajících formulářů recepturních tiskopisů, žádanek a způsobu členění a fakturace dodávek léků a zdravotnických potřeb.

§ 41

Vývoj nákladů na léky včetně krve a krevních výrobků a zdravotnické potřeby soustavně prověřují příslušní vedoucí pracovníci, jakož i komise pro účelnou farmakoterapii, a to na základě výstupních sestav z automatizovaného zpracování „Zdravotnická profilace“.

§ 42

K usměrňování preskripce a spotřeby léků včetně krve a krevních výrobků se ustavují jako odborné poradní sbory komise pro účelnou farmakoterapii. Ve zdravotnických zařízeních zřizuje podle potřeby jeho ředitel (vedoucí) ústavní komisi pro účelnou farmakoterapii, v okresním ústavu zřizuje jeho ředitel okresní komisi a v krajském ústavu zřizuje jeho ředitel krajskou komisi pro účelnou farmakoterapii. V ministerstvu je zřízena Ústřední komise pro účelnou farmakoterapii.

§ 43

(1) Zjistí-li lékař při použití hromadně vyráběného léčiva jakýkoliv nežádoucí účinek, vyplní tiskopis SEVT sklad. č. 14 084 0 „Zpráva o nežádoucím účinku léku“, který neprodleně zašle Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv v Praze.

(2) V případě podezření, že nežádoucí účinek je vyvolán kvalitativní závadou, vyplní rovněž zprávu uvedenou v odstavci l a současně zašle i vzorek podezřelé nebo vadné šarže léčiva. Státní ústav pro kontrolu léčiv provede jeho kvalitativní laboratorní kontrolu.

(3) V případě zjištění závažného nežádoucího účinku Státní ústav pro kontrolu léčiv ve spolupráci s Komisí pro sledování nežádoucích účinků léčiv Vědecké rady ministerstva bezprostředně informuje ministerstvo a předkládá návrh na patřičná opatření.

§ 44

Každá organizace, která zjistí kvalitativní závadu léčiva, je povinna oznámit ji ministerstvu, které po posouzení rozhodne o dalších opatřeních, případně o zastavení expedice a aplikace závadného léčiva telegrafickou cestou. Vzorek závadného léčiva se zasílá Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv a výrobnímu podniku. V případě, že je k dispozici jen jeden vzorek, pak jen Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv.

ČÁST TŘETÍ

§ 45

Zrušují se:

1. § 32 odst. 2 a § 36 vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 42/1966 Sb., o poskytování léčebně preventivní péče

2. směrnice ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 17/1981 Věst. MZ ČSR, jimiž se stanoví seznam léčiv a jiných přípravků, které lze vydávat bez lékařského předpisu (reg. v částce 1/1982 Sb.), ve znění směrnic č. 6/1985 Věst. MZ ČSR (reg. v částce 24/1985 Sb.) a výnosu č. j. LO-721-2.6.87 ze dne 24.7.1987 (reg. v částce 17/1987 Sb.).

§ 46

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1990.

¹) § 20 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 43/1987 Sb., o registraci hromadně vyráběných léčivých přípravků a úhradě nákladů s tím spojených.

²) Seznam tvoří přílohu č. 3 nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví.

³) Seznam tvoří přílohu č. 4 nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb.

⁴) Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 43/1987 Sb.

⁵) Seznam přípravků, které nesmějí být předepisovány nemocným na účet státní zdravotní správy, je uveden v příloze č. 3 této vyhlášky.

⁶) § 37 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb.

⁷) Směrnice č. 3/1987 Věst. MZ ČSR o úhradách za zdravotnické služby, které nejsou nezbytné, v zařízeních léčebně preventivní péče a v ústavech kosmetiky a o manipulačním poplatku za vystavení lékařského předpisu, registrované v částce 17/1987 Sb.

⁸) Nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb.

⁹) Léky se zvýšeným rizikem drogové závislosti jsou uvedeny v příloze 1.

¹⁰) § 29 zákona č. 20/1966 Sb.§ 68 vyhlášky č. 42/1966 Sb., o poskytování léčebně preventivní péče. Směrnice č. 10/1975 Věst. MZ ČSR o poskytování zdravotnických služeb československým občanům při jejich cestách a pobytu v zahraničí, ve znění směrnic č. 4/1987 Věst. MZ ČSR, reg. v částkách 23/1975 Sb. a 16/1986 Sb.

¹¹) Příloha č. 4 – Poskytování zdravotnických potřeb (tj. léčebných, ošetřovacích a ortopedicko protetických pomůcek) nemocným.

¹²) § 37 odst. 1 vyhlášky č. 42/1966 Sb.

¹³) Zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o nékterých jiných účastnících národního boje za osvobození.

¹⁴) § 17 odst. 1 a 3 vyhlášky ministerstva národní obrany, vnitra a zdravotnictví č. 62/1968 Sb., o poskytování léčebně preventivní péče v ozbrojených silách a Sboru národní bezpečnosti a o součinnosti orgánů státní zdravotní správy při poskytování této péče.

¹⁵) § 10 odst. 2 vyhlášky ministerstva zemědělství a výživy ČSR č. 86/1989 Sb., o povolování ověřování, výroby, dovozu a uvádění do oběhu, používání a kontrole veterinárních léčiv a přípravků.

¹⁶) Československý lékopis, 4. vydání ON 86 2000 – Hromadně vyráběné léčivé přípravky.