Vyhláška č. 270/1990 Zb.Vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci

ČÁST PRVNÍ

Oddíl první

§ 1

Advokát poskytuje právní pomoc za odměnu, jejíž výše a způsob jejího určení se řídí ustanoveními této vyhlášky.

§ 2

(1) Odměňují se jednotlivé úkony právní pomoci, nebo úplné vyřízení věci, anebo poskytování právní pomoci v určitém rozsahu po určitou dobu.

(2) V odměně je zahrnuta i úhrada za administrativní a jiné práce provedené v souvislosti s poskytováním právní pomoci.

§ 3

(1) Při uzavírání smlouvy o poskytnutí právní pomoci se může advokát dohodnout s tím, kdo jej požádal o poskytnutí právní pomoci (dále jen „klient“) na

a) druhu smluvní odměny,

b) případném snížení nebo zvýšení základní sazby hodinové odměny nebo na výši paušální či podílové odměny.

(2) Nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, má se za to, že se advokát dohodl s klientem na odměně určené podle ustanovení této vyhlášky o mimosmluvní odměně.

§ 4

Advokát může poskytnout právní pomoc bezplatně, jen jde-li o jednoduchou informativní poradu, anebo se souhlasem představenstva České advokátní komory.

Oddíl druhý

§ 5

(1) Výše smluvní odměny se určuje

a) podle počtu hodin účelně vynaložených k vyřízení věci a hodinové sazby (hodinová odměna),

b) paušální částkou (paušální odměna),

c) podílem na hodnotě věci (podílová odměna).

(2) Způsoby určení odměny podle odstavce 1 písm. a) a b) mohou být kombinovány.

(3) Smluvní odměna nesmí činit méně, než by činila mimosmluvní odměna v téže věci.

(4) Advokát může seznámit veřejnost s výší svých smluvních odměn, nikoli však prostřednictvím hromadných informačních prostředků.

§ 6

(1) Základní sazba hodinové odměny činí 200 Kčs za každou započatou hodinu.

(2) Advokát se může dohodnout s klientem na snížení základní sazby hodinové odměny až na polovinu. Na jejím zvýšení až na trojnásobek se může dohodnout s klientem, jde-li o věc mimořádně obtížnou nebo je-li k jejímu vyřízení nutné použití cizího práva nebo cizího jazyka.

(3) Při poskytování jednoduché právní porady lze dohodnout základní sazbu hodinové odměny dělenou na započaté čtvrthodiny.

§ 7

(1) Dohodne-li se advokát s klientem na hodinové odměně, je povinen

a) informovat jej o předpokládaném rozsahu prací,

b) upozornit jej předem písemně na podstatné překročení původně předpokládaného rozsahu; jinak nemá právo na zaplacení rozdílu v odměně.

(2) Advokát je povinen předložit klientovi při vyúčtování časovou specifikaci práce.

§ 8

(1) Paušální odměna může být sjednána za

a) úplné vyřízení věci nebo souboru věcí,

b) poskytování právní pomoci v určitém časovém období nebo po dobu neurčitou.

(2) Výše paušální odměny se určí se zřetelem k předpokládané věcné a časové náročnosti práce a k základní sazbě hodinové odměny.

§ 9

Neposkytuje-li advokát právní pomoc až do úplného vyřízení věci nebo souboru věcí, anebo neposkytuje-li jí po celé sjednané období, přísluší mu poměrná část dohodnuté paušální odměny; v takovém případě je povinen předložit klientovi specifikaci práce.

§ 10

(1) Podílová odměna může být sjednána ve formě podílu na hodnotě věci, která je předmětem řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li výsledek tohoto řízení podle okolností případu značně nejistý.

(2) Podílová odměna nesmí přesahovat 20 % hodnoty věci.

§ 11

(1) Advokát má právo na sjednanou podílovou odměnu jen za předpokladu, že klient, s nímž se dohodl na poskytnutí právní pomoci za tuto odměnu, měl plný úspěch ve věci.

(2) Skončí-li řízení jen částečným úspěchem klienta, má advokát právo na mimosmluvní odměnu ve výši stanovené podle míry úspěchu ve věci.

(3) Neměl-li klient ani částečný úspěch ve věci, může od něj advokát požadovat pouze úhradu hotových výdajů.

§ 12

Výše mimosmluvní odměny se stanoví podle hodnoty nebo druhu věci a podle počtu úkonů právní pomoci, které advokát ve věci vykonal.

§ 13

(1) Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní pomoci, stanovená podle hodnoty věci, činí z hodnoty:

(2) Hodnota opětujících se plnění se stanoví součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než tři roky nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen trojnásobkem hodnoty ročního plnění.

(3) Při výkonu rozhodnutí pro opětující se plnění jsou pro stanovení odměny rozhodné jen splátky, které jsou v době nařízení výkonu rozhodnutí již splatné.

(4) Ve věcech zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a ve věcech vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví se vychází z hodnoty požadovaného podílu.

(5) Za správu majetku náleží mimosmluvní odměna ve výši 10 % hrubého ročního příjmu ze spravovaného majetku, nejméně 400 Kčs ročně.

(6) Nelze-li hodnotu věci vyjádřit v penězích, anebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní pomoci 200 Kčs, není-li dále stanoveno jinak.

§ 14

Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní pomoci ve věcech péče o nezletilé, osvojení, pěstounské péče, způsobilosti k právním úkonům, opatrovnických, prohlášení za mrtvého, přezkoumávání rozhodnutí jiných orgánů a ve věcech projednávaných před státním notářstvím s výjimkou projednávání dědictví a výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti činí 100 Kčs.

§ 15

(1) Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní pomoci při obhajobě v trestním řízení, zastupování při objasňování přestupků a v řízení o přestupcích činí:

a) 200 Kčs, jde-li o přestupek, anebo o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje jeden rok,

b) 400 Kčs, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let,

c) 600 Kčs, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje deset let,

d) 800 Kčs, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody převyšující deset let, anebo za který lze uložit výjimečný trest.

(2) K zákonnému snížení trestní sazby u mladistvých se nepřihlíží.

§ 16

(1) Odměna náleží za každý z těchto úkonů právní pomoci:

a) první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby,

b) další poradu s klientem přesahující jednu hodinu,

c) písemné podání soudu nebo jinému orgánu, týkající se věci samé,

d) účast při vyšetřovacím úkonu, při seznámení s výsledky vyšetřování, popřípadě vyhledávání, při objasňování přestupků a na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to každé započaté dvě hodiny,

e) sepsání právního rozboru věci,

f) jednání s protistranou, a to každé započaté dvě hodiny,

g) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu před zahájením řízení, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření, návrh na obnovu řízení, odvolání, popřípadě stížnost proti rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení, podnět k podání stížnosti pro porušení zákona,

h) sepsání listiny o právním úkonu.

(2) Odměna ve výši jedné poloviny náleží za každý z těchto úkonů právní pomoci:

a) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu po zahájení řízení, návrh na zajištění důkazu nebo dědictví,

b) návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, na odstranění následků zmeškání a na změnu rozhodnutí ve splátkách,

c) odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé, a vyjádření k odvolání,

d) návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, s výjimkou návrhu na obnovu řízení,

e) účast při veřejném zasedání, nejde-li o odvolání nebo obnovu řízení,

f) a jde-li o výkon rozhodnutí, převzetí a přípravu zastoupení, návrh na zahájení řízení, vyjádření k tomuto návrhu, zastupování při jednání, odvolání proti rozhodnutí a vyjádření k odvolání.

(3) Za úkony právní pomoci neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

§ 17

(1) Advokát může snížit mimosmluvní odměnu až na polovinu. Zvýšit ji může až na trojnásobek, jde-li o věc mimořádně obtížnou nebo je-li k jejímu vyřízení nutné použít cizího práva nebo cizího jazyka.

(2) Mimosmluvní odměna se sníží o 20 %, jde- li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob.

(3) Při spojení dvou nebo více věcí se zvyšuje mimosmluvní odměna náležející ve věci s nejvyšší hodnotou o polovinu mimosmluvní odměny, jež by jinak náležela v ostatních spojených věcech.

(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí, je-li spojení věcí ke společnému projednání stanoveno zákonem. V takovém případě se stanoví výše mimosmluvní odměny podle věci s nejvyšší hodnotou.

Oddíl třetí

§ 18

Advokát má vedle nároku na odměnu také nárok na

a) úhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytováním právní pomoci, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, hovorné, znalecké posudky, překlady a opisy,

b) náhradu za promeškaný čas.

§ 19

(1) Advokát se může dohodnout s klientem na druhu a výši některých hotových výdajů, jejichž vynaložení se předpokládá v souvislosti s poskytováním právní pomoci.

(2) Dohodne-li se advokát s klientem na smluvní odměně, může se s ním dohodnout také na paušální částce jako úhradě veškerých nebo některých hotových výdajů, jejichž vynaložení se předpokládá v souvislosti s poskytováním právní pomoci. Klient pak nemůže požadovat při vyúčtování specifikaci těchto hotových výdajů a advokát nemůže požadovat náhradu těch hotových výdajů, o něž byla dohodnutá paušální částka překročena.

(3) Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako úhradě výdajů na místní poštovné, hovorné a přepravné, činí tato částka 30 Kčs na jeden úkon právní pomoci.

(4) Výše úhrady cestovních výdajů se řídí právními předpisy o cestovních náhradách,¹) pokud tato vyhláška nestanoví jinak.

§ 20

(1) Náhrada za promeškaný čas náleží

a) při úkonech prováděných v místě, které není sídlem advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět,

b) za čas promeškaný v důsledku zpoždění zahájení jednání před soudem nebo jiným orgánem, jestliže toto zpoždění činí více než 30 minut.

(2) Náhrada podle odstavce 1 činí 20 Kčs za každou i jen započatou půlhodinu.

ČÁST DRUHÁ

§ 21

Způsob určení a výše odměny za poskytování právní pomoci komerčními právníky fyzickým a právnickým osobám ve věcech souvisejících s jejich podnikatelskou činností se řídí ustanoveními této vyhlášky.

ČÁST TŘETÍ

§ 22

Při úvaze o poskytnutí bezplatné právní pomoci (§ 4) a o snížení odměny (§ 6 odst. 2, § 17 odst. 1) se přihlédne zejména k majetkovým a sociálním poměrům klienta a k povaze věci.

§ 23

(1) Při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se přiznává klientovi proti jiné fyzické či právnické osobě, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení této vyhlášky o mimosmluvní odměně (§ 12 a násl.); ustanovení § 17 odst. 1 první věta se nepoužije. Na to je advokát povinen upozornit klienta, jedná-li s ním o smluvní odměně.

(2) Ustanovení odstavce 1 první věta platí i pro výši odměny advokáta ustanoveného prokurátorem nebo soudem.

§ 24

(1) Advokát se může dohodnout s klientem – devizovým cizozemcem na takovém způsobu a výši odměny, jak je obvyklá ve státu jeho bydliště nebo sídla, anebo jak je obvykle požadována za obdobné právní služby v cizině.

(2) Je-li předmětem řízení nárok na zaplacení v cizí měně a nebrání-li tomu zvláštní předpisy, může být odměna advokáta sjednána i v této měně.

(3) K dohodě podle odstavců 1 a 2 se nepřihlíží při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se přiznává jiné fyzické či právnické osobě; na to je advokát povinen klienta upozornit.

§ 25

Za úkony právní pomoci provedené přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátu odměna podle dosavadních předpisů.

§ 26

Zrušuje se vyhláška ministra spravedlnosti č. 50/1965 Sb., o odměnách za poskytování právní pomoci (advokátní tarif).

§ 27

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1990.

¹) Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1984 Sb., o cestovních náhradách, v platném znění.