196/1947 Sb.

Úmluva,

jíž se zřizuje Organisace Spojených národů pro výchovu, vědu

a osvětu.

Jménem republiky Československé!

Dne 16. listopadu 1945

byla v Londýně sjednána

tato úmluva:

(Překlad.)

Úmluva,

jíž se zřizuje Organisace Spojených národů pro výchovu, vědu a

osvětu.

Vlády členských států této úmluvy jménem svých národů prohlašují,

že, poněvadž války se rodí v mysli lidí, je třeba v mysli

lidí vybudovati obranu míru;

poněvadž vzájemné nepochopení národů bylo vždy v dějinách

původem podezřívání a nedůvěry mezi národy, čímž se jejich

nedorozumění příliš často zvrhla ve válku;

poněvadž velká a hrozná válka, jež se právě skončila, stala

se možnou jen popřením demokratického ideálu důstojnosti,

rovnosti a úcty k lidské bytosti a vůlí nahraditi jej dogmatem o

nerovnosti ras a lidí, využívající neznalosti a předsudků;

poněvadž lidská důstojnost vyžaduje, aby se šířily kultura a

vzdělání ke spravedlnosti, svobodě a míru a poněvadž tato věc je

posvátnou povinností, jež všechny národy musí plniti v duchu

vzájemné pomoci;

poněvadž mír, založený toliko na hospodářských a politických

dohodách vlád, nemohl by získati jednomyslný, trvalý a upřímný

souhlas národů a poněvadž tento mír musí býti založen na duševní

a mravní solidaritě lidstva,

z těchto důvodů

signatární státy této úmluvy, jsouce rozhodnuty zabezpečiti

všem úplný a stejný přístup ke vzdělání, svobodné sledování

objektivní pravdy a svobodnou výměnu myšlenek a poznatků, usnesly

se na rozvíjení a rozhojnění styků mezi svými národy, aby se

mohly vzájemně lépe poznati a aby mohly nabýti přesnějšího a

správnějšího poznání života každého z nich.

K tomu cíli

zakládají tímto Organisaci Spojených národů pro výchovu,

vědu a osvětu, aby spoluprací národů celého světa postupně

dosáhly na poli výchovy, vědy a osvěty cílů mezinárodního míru

a společného blahobytu lidstva, pro něž byla Organisace Spojených

národů ustavena, a jež její charta vyhlašuje.

Čl.I

Účel a činnost.

1. Snahou Organisace je přispěti k zachování míru a

bezpečnosti utužením spolupráce mezi národy pomocí výchovy, vědy

a osvěty, aby byla zajištěna všeobecná úcta ke spravedlnosti,

zákonu, lidským právům a základním svobodám pro všechny, bez

rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství, jež charta

Spojených národů přiznává všem národům.

2. Za tím účelem Organisace:

a) podporuje poznávání a vzájemné pochopení národů,

propůjčujíc svou pomoc prostředkům sloužícím informování širokých

vrstev; doporučuje k tomu cíli takové mezinárodní dohody, jež

považuje za užitečné k usnadnění volného oběhu myšlenek, slovem i

obrazem;

b) dává mohutný impuls lidovýchově a šíření osvěty;

spoluprací s členskými státy, které si toho přejí, k rozvoji

jejich výchovné činnosti;

zaváděním spolupráce mezi národy, směřující k postupnému

uskutečňování ideálu stejné příležitosti ke vzdělání pro všechny,

bez rozdílu rasy, pohlaví, a jakéhokoliv rozlišování

hospodářského nebo sociálního;

navrhováním výchovných metod, hodících se k tomu, aby děti

celého světa byly připraveny na zodpovědnost svobodného člověka;

c) napomáhá udržování pokroku a rozšiřování vědění:

péčí o zachování a ochranu světového duchovního majetku,

pozůstávajícího z knih, uměleckých děl a jiných památek významu

historického nebo vědeckého, a tím, že bude doporučovati

účastněným národům, aby sjednávaly k tomu cíli mezinárodní

úmluvy;

podporováním spolupráce mezi národy ve všech odvětvích

duševní činnosti, mezinárodní vzájemné výměny osob, činných na

poli výchovy, vědy a osvěty, jakož i výměny publikací, uměleckých

děl, laboratorních zařízení a veškerého informačního materiálu;

zaváděním vhodných metod mezinárodní spolupráce, aby všem

národům byl usnadněn přístup k tomu, co každý z nich vydává

tiskem.

3. Aby členským státům této Organisace zajistila

nezávislost, integritu a plodnou rozmanitost jejich kultury a

výchovného systému, Organisace se vzdává práva zasahovati do

jakékoliv věci spadající podstatně do jejich vnitřní pravomoci.

Čl.II.

Členové.

1. Členské státy Organisace Spojených národů mají právo býti

členy Organisace Spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu.

2. S výhradou ustanovení dohody, jež bude sjednána mezi

touto Organisací a Organisací Spojených národů, schválené podle

článku X této úmluvy, mohou státy, jež nejsou členy Organisace

Spojených národů, býti přijaty za členy Organisace na doporučení

výkonného výboru, odhlasuje-li to valné shromáždění

dvoutřetinovou většinou.

3. Členské státy Organisace, které budou zbaveny práv a

výsad členů Organisace Spojených národů, budou na její žádost

zbaveny práv a výsad spojených s členstvím v této organisaci.

4. Členské státy Organisace přestávají býti jejími členy

ipso facto, jsou-li vyloučeny z Organisace Spojených národů.

Čl.III.

Orgány.

Organisace se skládá z valného shromáždění, výkonného výboru

a sekretariátu.

Čl.IV.

Valné shromáždění.

A. Složení.

1. Valné shromáždění je složeno ze zástupců členských států

Organisace. Vláda každého členského státu jmenuje nejvýše pět

zástupců, vybraných po slyšení Národní komise, je-li nějaká, nebo

institucí a sborů výchovných, vědeckých a osvětových.

B. Činnost.

2. Valné Shromáždění určuje směr a hlavní rysy Organisace.

Rozhoduje o programu vytýčeném výkonným výborem.

3. Valné shromáždění, je-li toho třeba, svolává mezinárodní

konference o výchově, vědách, humanitních studiích a rozšiřování

vědění.

4. Usnáší-li se valné shromáždění na přijetí návrhů, které

mají býti předloženy členským státům, musí rozlišovati mezi

doporučeními členským státům a mezinárodními úmluvami, jež

členské státy mají ratifikovati. V prvém případě stačí prostá

většina; v případě druhém se vyžaduje dvoutřetinová většina.

Každý z členských států předloží příslušným národním činitelům

doporučení nebo úmluvy nejpozději do jednoho roku po skončení

zasedání valného shromáždění, na němž byly přijaty.

5. Valné shromáždění dává Organisaci Spojených národů rady o

výchovné, vědecké a kulturní stránce otázek, zajímajících Spojené

národy, podle ustanovení a způsobem, jež dříve schválili

příslušní činitelé obou Organisací.

6. Valné shromáždění dostává a zkoumá zprávy, které mu

členské státy periodicky předkládají podle článku VIII.

7. Valné shromáždění volí členy výkonného výboru; jmenuje

generálního ředitele podle návrhu výkonného výboru.

C. Hlasování.

8. Každému členskému státu přísluší jeden hlas na valném

shromáždění. Usnesení jsou přijímána prostou většinou hlasů, mimo

případy, kdy ustanovení této úmluvy žádají dvoutřetinovou

většinu. Většinou nutno rozuměti většinu přítomných a hlasujících

členů.

D. Jednací řád.

9. Valné shromáždění se schází každým rokem k řádnému

zasedání; na svolání výkonného výboru může se sejíti k zasedání

mimořádnému. Na každém zasedání určí valné shromáždění místo

příští schůze; toto místo se každým rokem mění.

10. Valné shromáždění volí na každém zasedání předsedu a

předsednictvo a stanoví si jednací řád.

11. Valné shromáždění zřizuje speciální a technické komise a

jiné pomocné orgány, jichž může býti třeba k provádění jejich

úkolů.

12. Budou učiněna opatření, aby veřejnost se mohla účastniti

jednání, s výhradou ustanovení jednacího řádu.

E. Pozorovatelé.

13. Na doporučení výkonného výboru a s výhradou ustanovení

jednacího řádu může valné shromáždění pozvati usnesením, přijatým

dvoutřetinovou většinou, zástupce mezinárodních organisací,

jmenovitě těch, o nichž je zmínka v článku XI, odstavci 4, jako

pozorovatele na určitá zasedání valného shromáždění nebo komisí.

Čl.V.

Výkonný výbor.

A. Složení.

1. Výkonný výbor se skládá z 18 členů volených valným

shromážděním z delegátů, jmenovaných členskými státy, jakož i z

předsedy valného shromáždění, který zasedá jako takový s hlasem

poradním.

2. Při volbě členů výkonného výboru valné shromáždění se

vynasnaží dosaditi do něho odborníky v umění, literatuře, vědách

a propagaci myšlení, mající zkušenosti a odborné znalosti

potřebné k plnění správních a výkonných funkcí výboru. Vezme

rovněž ohled na různost kultur a spravedlivé zeměpisné rozdělení.

Ve výkonném výboru nebude moci nikdy býti současně více než jeden

příslušník téhož členského státu, nečítajíc v to předsedu valného

shromáždění.

3. Zvolení členové výboru podrží své funkce po dobu tří let;

mohou býti bezprostředně znovuzvoleni na následující období, ale

nemohou zasedati déle než po dobu dvou po sobě jdoucích období.

Při prvních volbách zvolí se osmnáct členů, z nichž třetina

odstoupí po uplynutí prvního roku trvání mandátu a třetina po

uplynutí druhého roku, při čemž pořad jejich odstoupení jest

určen hned po volbě losováním. Později volí se šest členů ročně.

4. V případě úmrtí nebo odstoupení některého z členů, určí

výkonný výbor z delegátů dotyčného členského státu zástupce,

který bude zasedati do nejbližšího zasedání valného shromáždění,

které zvolí řádného člena pro zbývající část mandátního období.

B. Funkce.

5. Výkonný výbor, jednaje z moci valného shromáždění, jest

mu zodpovědný za splnění programu přijatého shromážděním.

Sestavuje denní pořad zasedání shromáždění a jeho pracovní

program.

6. Výkonný výbor doporučuje valnému shromáždění přijímání

nových členů do Organisace.

7. S výhradou rozhodnutí valného shromáždění stanoví si

výkonný výbor svůj jednací řád. Volí si předsednictvo ze svých

členů.

8. Výkonný výbor koná řádné schůze nejméně dvakrát ročně;

může se sejíti ke schůzi mimořádné, je-li k ní svolán předsedou z

jeho vlastního popudu nebo na žádost šesti členů výboru.

9. Předseda výkonného výboru předkládá valnému shromáždění,

s připomínkami nebo bez nich, výroční zprávu generálního ředitele

o činnosti Organisace, která předtím byla předložena výboru.

10. Výkonný výbor činí veškerá vhodná opatření pro porady se

zástupci mezinárodních organisací nebo kvalifikovanými osobami,

které se zabývají otázkami, spadajícími do jeho kompetence.

11. Členové výkonného výboru vykonávají moc, kterou jim

propůjčilo valné shromáždění, jménem celého valného shromáždění a

nikoliv jako zástupci svých příslušných vlád.

Čl.VI.

Sekretariát.

1. Sekretariát se skládá z generálního ředitele a potřebného

personálu.

2. Generálního ředitele navrhuje výkonný výbor a jmenuje

valné shromáždění na dobu šesti let za podmínek, jež budou

valným shromážděním schváleny. Může býti znovu jmenován.

Generální ředitel jest nejvyšším funkcionářem Organisace.

3. Generální ředitel nebo zástupce, kterého za sebe

ustanovil, účastní se bez hlasovacího práva všech schůzí valného

shromáždění, výkonného výboru a komisí Organisace. Formuluje

návrhy o opatřeních, jež má valné shromáždění a výbor provésti.

4. Generální ředitel jmenuje zaměstnance sekretariátu dle

ustanovení personálního statutu, jejž bude třeba předložiti k

schválení valnému shromáždění. Zaměstnanci budou přijímáni na

pokud možno nejširším zeměpisném podkladě tak, aby při tom byla

zajištěna nejvyšší míra bezúhonnosti, zdatnosti a technických

znalostí.

5. Odpovědnost generálního ředitele a personálu je výlučně

mezinárodního rázu. Při výkonu svých povinností nebudou ani

vyžadovati ani přijímati pokyny od žádné vlády a od žádného úřadu

stojícího mino Organisaci. Vystříhají se každého jednání, jež by

mohlo kompromitovati jejich postavení, které zaujímají jako

mezinárodní úředníci. Všechny členské státy Organisace se

zavazují, že budou uznávati mezinárodní ráz funkce generálního

ředitele a zaměstnanců a že nebudou na ně vykonávati vliv při

plnění jejich úkolů.

6. Žádné z ustanovení tohoto článku nemůže brániti

Organisaci v tom, aby sjednávala v rámci organisace Spojených

národů zvláštní dohody pro zřizování společných úřadů a o

vzájemné výměně zaměstnanců.

Čl.VII.

Národní komise pro spolupráci.

1. Každý členský stát učiní opatření odpovídající jeho

poměrům, aby k pracím Organisace byly přibrány nejdůležitější

jeho skupiny, zabývající se věcmi výchovy, vědeckého bádání a

osvěty, pokud možno tím způsobem, že zřídí Národní komisi, v níž

budou zastoupeny vláda a tyto skupiny.

2. V zemích, kde jsou zřízeny, zastávají Národní komise nebo

národní organisace pro spolupráci funkci poradní své Národní

delegace na valném shromáždění a u své vlády ve všech věcech,

týkajících se Organisace. Mají úlohu spojovacích orgánů pro

veškeré otázky zajímající Organisaci.

3. Na žádost členského státu může Organisace delegovati

dočasně nebo trvale k Národní komisi tohoto státu člena svého

sekretariátu, aby jí byl nápomocen při její práci.

Čl.VIII.

Podávání zpráv členskými státy.

Každý členský stát zasílá Organisaci ve formě, kterou určí

valné shromáždění, periodickou zprávu o zákonech, předpisech a

statistikách, týkajících se jeho institucí a činnosti na poli

výchovy, vědy a osvěty, jakož i o tom, co bylo podniknuto ve věci

doporučení a úmluv, o nichž se zmiňuje článek IV, odstavec 4.

Čl.IX.

Rozpočet.

1. Rozpočet jest spravován Organisací.

2. Valné shromáždění definitivně schvaluje rozpočet a

stanoví finanční podíl jednotlivých členských států s výhradou

opatření, o nichž bude učiněna dohoda s Organisací Spojených

národů podle článku X této úmluvy.

3. Generální ředitel může se souhlasem výkonného výboru

přijímati dary, odkazy a subvence přímo od vlád, veřejných nebo

soukromých institucí, sdružení nebo jednotlivců.

Čl.X.

Styk s Organisací Spojených národů.

Organisace bude připojena, jakmile to bude možné, k

Organisaci Spojených národu. Bude jedním z jejích zvláštních

orgánů, zmíněných v článku 57 charty Spojených národů. Toto

připojení se provede dohodou s Organisací Spojených národů podle

ustanovení článku 63 charty. Tato dohoda se předloží valnému

shromáždění této Organisace ke schválení. Bude museti umožňovati

skutečnou spolupráci mezi oběma organisacemi pro společný cíl.

Současně potvrdí autonomii Organisace v oboru její zvláštní

působnosti vymezené v této úmluvě. Tato dohoda bude jmenovitě

obsahovat ustanovení o schvalování rozpočtu a financování

Organisace valným shromážděním Spojených národů.

Čl.XI.

Styk s jinými organisacemi

a odbornými mezinárodními institucemi.

1. Organisace může spolupracovati s jinými organisacemi a

odbornými mezivládními institucemi, jejichž úkoly a činnost jsou

v souladu s jejími vlastními cíli. Za tím účelem může generální

ředitel z moci výkonného výboru navázati účinné styky s těmito

organisacemi a institucemi a zříditi smíšené komise, jež by se

ukázaly nutnými k sjednání účinné spolupráce. Veškeré dohody

sjednané s těmito organisacemi nebo odbornými institucemi budou

podléhati schválení výkonného výboru.

2. Kdykoliv valné shromáždění Organisace a příslušní

činitelé kterékoliv jiné organisace nebo mezivládní odborné

instituce, mající obdobnou činnost a obor působnosti, uznají za

žádoucí postoupiti Organisaci prostředky a funkce výše zmíněné

organisace nebo instituce, může generální ředitel, s výhradou

schválení valného shromáždění, sjednati potřebné dohody, jež by

vyhovovaly oběma stranám.

3. Organisace může učiniti ve společné dohodě s jinými

mezivládními organisacemi vhodná opatření k tomu, aby byla

zastoupena na jejich schůzích.

4. Organisace Spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu

může činiti veškerá vhodná opatření pro vzájemnou poradu a

spolupráci se soukromými mezinárodními organisacemi, které se

zabývají otázkami spadajícími do její působnosti. Může je

požádati o provedení jistých vymezených úkolů, spadajících do

jejich působnosti. Tato spolupráce může též zahrnovati účast

zástupců zmíněných organisací na pracích poradních výborů

zřízených valným shromážděním.

Čl.XII.

Právní statut Organisace.

Ustanovení článku 104 a 105 charty Spojených národů,

týkající se právního statutu Spojených národů, jejich výsad a

svobod, platí též pro tuto Organisaci.

Čl.XIII.

Dodatky.

1. Návrhy dodatků k této úmluvě nabudou platnosti po

schválení valným shromážděním dvoutřetinovou většinou hlasů;

avšak dodatky, jež zavádějí podstatné změny v cílech Organisace

nebo nové povinnosti pro členské státy, budou muset být ještě

dodatečně přijaty dvěma třetinami členských států. Text návrhů na

dodatky zašle generální ředitel členským státům nejméně šest

měsíců před tím, než se předloží valnému shromáždění k

projednání.

2. Valné shromáždění bude oprávněno přijmouti dvoutřetinovou

většinou pravidla o způsobu, jakým mají býti ustanovení tohoto

článku provedena.

Čl.XIV.

Výklad.

1. Anglické a francouzské znění této úmluvy má stejnou

platnost.

2. Veškeré otázky a veškeré spory týkající se výkladu této

úmluvy budou dány k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru nebo

rozhodčímu soudu, podle toho, jak se na tom usnese valné

shromáždění podle svého jednacího řádu.

Čl.XV.

Nabytí účinnosti.

1. Tato úmluva bude předložena k přijetí. Listiny o přijetí

budou uloženy u vlády Spojeného království.

2. Tato úmluva bude uložena v archivu vlády Spojeného

království, kde bude volně přístupna k podpisu. Podpisy možno

připojiti před nebo po předložení listin o přijetí. Přijetí bude

míti platnost jen v případě, že bude předcházeti nebo následovati

podpis.

3. Tato úmluva nabude účinnosti, jakmile bude přijata

dvaceti z jejích signatářů. Pozdější přijetí nabudou účinnosti

ihned.

4. Vláda Spojeného království oznámí všem členům Organisace

Spojených národů převzetí všech listin o přijetí a datum, kdy

úmluva vejde v platnost podle předchozího odstavce.

Tomu na svědomí podepsaní zplnomocněnci podepsali tuto

úmluvu v jazyku anglickém a francouzském, jejíž oba texty mají

stejnou platnost.

Dáno v Londýně, šestnáctého listopadu 1945, v jediném

vyhotovení v jazyce anglickém a francouzském. Opisy řádně ověřené

zašle vláda Spojeného království vládám všech členských států

Spojených národů.

Argentinská republika: Australie:

Conrado Traverso

Belgie: Bolivie:

A. Buisseret C. Salamanca

Brazilie: Běloruská sovětská socialistická republika:

Moniz de Aragao

Kanada: Chile:

Vincent Massey Francisco Walker Linares

Čína: Kolumbie:

Hu Shih J. J. Arango

Costa Rica: Kuba:

Luis Marino Perez

Československo: Dánsko:

Jan Opočenský Alb. Michelsen

Dominikánská republika: Ecuador:

A. Pastoriza A. Pastoriza

Egypt: Salvador:

A. Fattah Ah Amr Ethiopie:

Francie:

Řecko: Guatemala:

Th. Aghnides M. Galich

Haiti: Honduras:

Leon Laleau

Indie: Iran:

John Sargent A. A. Hekmat

Irak: Libanon:

Naji Al Asil Camille Chamoun

Liberia: Lucembursko:

J. W. Pearson A. Als

Mexiko: Nizozemsko:

J. T. Bodet V. D. Leeuw

Nový Zéland: Nicaragua:

Ernesto Selva

Norsko: Panama:

Nils Hjelmtveit E. A. Morales

Paraguay: Peru:

E. Letts

Filipiny: Polsko:

Maximo M. Kalaw Bernard Drzewieski

Saudská Arabie: Syrie:

Hafiz Wahba N. Armanazi

Turecko: Ukrajinská sovětská socialistická

Yúcel republika:

Jihoafrická Unie: Svaz sovětských socialistických

G. Heaton Nicholls republik:

Spojené království Velké Britanie a Severního Irska:

Ellen Wilkinson

Spojené státy americké: Uruguay:

R. E. Maceachen

Venezuela: Jugoslavie:

A. Rodriguez Azpurua Dr. Ljubo Leontic

Prozkoumavše tuto úmluvu schvalujeme a potvrzujeme ji.

Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť

republiky Československé přitisknouti dali.

V Topolčiankách dne 14. září léta tisícího devítistého

čtyřicátého šestého.

President republiky Československé:

Dr. Edvard Beneš v.r.

L. S.

Ministr zahraničních věcí:

Jan Masaryk v.r.

Vyhlašuje se s tím, že úmluva nabyla podle svého článku XV,

odst. 3, účinnosti dne 4. listopadu 1946 přijetím dvaceti

signatářů úmluvy. Ratifikační listina republiky Československé

byla uložena v Londýně dne 4. října 1946, kterýmžto dnem nabyla

pro ni účinnosti.

Do 30. června 1947 nabyla úmluva účinnosti mezi těmito

státy:

Australií, Belgií, Bolivií, Brazilií, Československem,

Čínou, Dánskem, republikou Dominikánskou, Ecuadorem, Egyptem,

Filipinami, Francií, Haiti, Indií, Kanadou, Nizozemím, Libanonem,

Liberií, Mexikem, Novým Zélandem, Norskem, Peru, Polskem, Řeckem,

Saudskou Arabií, Syrií, Tureckem, Velkou Britanií, Spojenými

státy americkými, Jihoafrickou Unií a Venezuelou.

Dr. Clementis v.r.

státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí.