Zmluva č. 168/1946 Zb.Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií.

168.

JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ!

Dr. EDVARD BENEŠ,

PRESIDENET REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ,

VŠEM,

KTEŔÍ TENTO LIST ČÍSTI NEBO ČTOUCE SLYŠETI BUDOU, POZDRAVENÍ.

JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ

A

FEDERATIVNÍ LIDOVÉ REPUBLIKY JUGOSLAVIE

BYLA SJEDNÁNA TATO SMLOUVA:

Smlouva

o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi ČESKOSLOVENSKOU REPUBLIKOU A FEDERATIVNÍ LIDOVOU REPUBLIKOU JUGOSLANIÍ

President Československé republiky a

Presidium Národního shromáždění Federativní lidové republiky Jugoslavie,

přejíce si slavnostně potvrditi svazky upřímného přátelství, které od nepaměti spojuje bratrské slovanské národy Československa a Jugoslavie a které bylo v této vítězné válce znovu osvědčeno ve společném boji proti témuž nepříteli a témuž nebezpečí,

majíce na paměti životní zájem obou zemí na společné obraně pro případ, že by Německo obnovilo svou útočnou politiku proti jejich svobodě, politické nezávislosti a územní celistvosti,

jsouce přesvědčeni, že společná obrana proti takovému nebezpečí je v zájmu zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, které je i cílem Charty Organisace Spojených národů, kterou obě země přijaly,

jsouce rozhodnuti dále utužovati a prohlubovati duchovní a hospodářské vztahy, které byly již dříve společným úsilím vytvořeny mezi oběma zeměmi,

rozhodli se sjednati za tím účelem smlouvu a ustanovili svými zmocněnci:

PRESIDENT ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY

pana Zdeňka Fierlingera, předsedu vlády,

PRESIDIUM NÁRODNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ FEDERATIVNÍ LIDOVÉ REPUBLIKY

Jugoslavie

pana Josefa Broz-Tita, Maršála Jugoslavie, předsedu vlády

Federativní lidové republiky Jugoslavie,

kteří, vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:

Vysoké smluvní strany se dohodly, že se v zájmu obou zemí a jejich národů sdruží v politice osvědčeného a trvalého přátelství, které budou utužovat úzkou součinností mezi oběma zeměmi.

Vysoké smluvní strany se zavazují, že učiní společně všechna opatření ve své moci, aby znemožnily jakoukoli novou hrozbu a zamezily opakování útoku se strany Německa neb kteréhokoli jiného státu, který by se s ním přímo neb jakkoli jinak spojil.

Za tím účelem se Vysoké smluvní strany zúčastní v duchu nejupřímnější součinnosti všech mezinárodních akcí pro zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a plně přispějí k tomu, aby se tento cíl stal skutkem.

Při provádění této smlouvy budou Vysoké smluvní strany dbát svých závazků jakožto členů Organisace Spojených národů.

Kdyby jedna z Vysokých smluvních stran byla zapletena do nepřátelství s Německem, které by obnovilo svou útočnou politiku, neb s kterýmkoli jiným státem, který by se s Německem k útočnému činu spojil, poskytne jí neprodleně druhá Vysoká smluvní strana vojenskou a jinou pomoc všemi prostředky, které má po ruce.

Vysoké smluvní strany se zavazují, že žádná z nich nesjedná spojenectví a nezúčastní se koalice, namířených proti druhé Vysoké smluvní straně.

Vysoké smluvní strany budou upevňovati společně i každá ve své působnosti hospodářské, duchovní a jiné styky mezi oběma zeměmi dle úmluv a dohod k tomu cíli sjednaných.

Tato smlouva nabývá účinnosti ihned po podpisu a bude ratifikována v době co nejkratší. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co možná nejdříve.

Tato smlouva zůstává v účinnosti po dobu dvaceti let ode dne podepsání. Jestliže však žádná z Vysokých smluvních stran nesdělí dvanáct měsíců před uplynutím dvacetiletého období, že si přeje, aby se účinnost této smlouvy skončila, prodlužuje se její účinnost pokaždé o pět dalších let tak dlouho, dokud jedna z Vysokých smluvních stran dvanáct měsíců před uplynutím běžícího pětiletí písemně neoznámí svůj úmysl její účinnost ukončit.

Čemuž na svědomí zmocněnci podepsali tuto smlouvu a připojili k ní své pečeti.

Sepsáno ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a srbsko-charvatském. Obě znění mají stejnou platnost.

V Bělehradě, devátého května roku tisícího devítistého čtyřicátého šestého.

Z plné moci presidenta Československé republiky
Zd. Fierlinger

Z plné moci Presidia Národního shromáždění Federativní lidové republiky Jugoslavie
J. B. Tito

SHLÉDNUVŠE A PROZKOUMAVŠE TUTO SMLOUVU A VĚDOUCE, ŽE ÚSTAVODÁRNÉ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NÍ SOUHLASÍ, PROHLAŠUJEME JI ZA SCHVÁLENU, PŘIJATU, POTVRZENU A UTVRZENU A MOCÍ LISTU TOHOTO PODEPSANÉHO NAŠÍ RUKOU VLASTNÍ JI SCHVALUJEME, PŘIJÍMAME, POTVRZUJEME A UTVRZUJEME, SLIBUJÍCE SLOVEM SVÝM, JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, ŽE JI PEVNĚ A NEPORUŠITELNĚ ZACHOVÁME A NEDOPUSTÍME, ABY PROTI NÍ JEDNÁNO BYLO Z JAKÉKOLI PŘÍČINY A JAKÝMKOLI VYMYŠLENÝM ZPŮSOBEM.

TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST VYHOTOVITI KÁZALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI.

JENŽ JEST DÁN V NÁMĚSTI NAD OSLAVOU, DNE 20. ČERVENCE LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO ČTYŘICÁTÉHO ŠESTÉHO.

PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ:

Dr. EDVARD BENEŠ v. r.

MINISTR ZAHRANIČNÝCH VĚCÍ:

JAN MASARYK v. r.

Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly podle čl. VI. smlouvy vyměněny v Praze dne 26. července 1946, a že smlouva podle téhož článku smlouvy nabyla účinnosti ihned po podpisu, t.j. dnem 9. května 1946.

Zd. Fierlinger v. r.

za ministra Masaryka.