Zmluva č. 168/1946 Zb.Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií.

Čiastka 71/1946
Platnosť od 28.08.1946
Účinnosť od 09.05.1946
Redakčná poznámka

Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly podle čl. VI. smlouvy vyměněny v Praze dne 26. července 1946, a že smlouva podle téhož článku smlouvy nabyla účinnosti ihned po podpisu, t.j. dnem 9. května 1946.

168.

JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ!

Dr. EDVARD BENEŠ,

PRESIDENET REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ,

VŠEM,

KTEŔÍ TENTO LIST ČÍSTI NEBO ČTOUCE SLYŠETI BUDOU, POZDRAVENÍ.

JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ

A

FEDERATIVNÍ LIDOVÉ REPUBLIKY JUGOSLAVIE

BYLA SJEDNÁNA TATO SMLOUVA:

Smlouva

o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi ČESKOSLOVENSKOU REPUBLIKOU A FEDERATIVNÍ LIDOVOU REPUBLIKOU JUGOSLANIÍ

President Československé republiky a

Presidium Národního shromáždění Federativní lidové republiky Jugoslavie,

přejíce si slavnostně potvrditi svazky upřímného přátelství, které od nepaměti spojuje bratrské slovanské národy Československa a Jugoslavie a které bylo v této vítězné válce znovu osvědčeno ve společném boji proti témuž nepříteli a témuž nebezpečí,

majíce na paměti životní zájem obou zemí na společné obraně pro případ, že by Německo obnovilo svou útočnou politiku proti jejich svobodě, politické nezávislosti a územní celistvosti,

jsouce přesvědčeni, že společná obrana proti takovému nebezpečí je v zájmu zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, které je i cílem Charty Organisace Spojených národů, kterou obě země přijaly,

jsouce rozhodnuti dále utužovati a prohlubovati duchovní a hospodářské vztahy, které byly již dříve společným úsilím vytvořeny mezi oběma zeměmi,

rozhodli se sjednati za tím účelem smlouvu a ustanovili svými zmocněnci:

PRESIDENT ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY

pana Zdeňka Fierlingera, předsedu vlády,

PRESIDIUM NÁRODNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ FEDERATIVNÍ LIDOVÉ REPUBLIKY

Jugoslavie

pana Josefa Broz-Tita, Maršála Jugoslavie, předsedu vlády

Federativní lidové republiky Jugoslavie,

kteří, vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:

Článek I.

Vysoké smluvní strany se dohodly, že se v zájmu obou zemí a jejich národů sdruží v politice osvědčeného a trvalého přátelství, které budou utužovat úzkou součinností mezi oběma zeměmi.

Článek II.

Vysoké smluvní strany se zavazují, že učiní společně všechna opatření ve své moci, aby znemožnily jakoukoli novou hrozbu a zamezily opakování útoku se strany Německa neb kteréhokoli jiného státu, který by se s ním přímo neb jakkoli jinak spojil.

Za tím účelem se Vysoké smluvní strany zúčastní v duchu nejupřímnější součinnosti všech mezinárodních akcí pro zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a plně přispějí k tomu, aby se tento cíl stal skutkem.

Při provádění této smlouvy budou Vysoké smluvní strany dbát svých závazků jakožto členů Organisace Spojených národů.

Článek III.

Kdyby jedna z Vysokých smluvních stran byla zapletena do nepřátelství s Německem, které by obnovilo svou útočnou politiku, neb s kterýmkoli jiným státem, který by se s Německem k útočnému činu spojil, poskytne jí neprodleně druhá Vysoká smluvní strana vojenskou a jinou pomoc všemi prostředky, které má po ruce.

Článek IV.

Vysoké smluvní strany se zavazují, že žádná z nich nesjedná spojenectví a nezúčastní se koalice, namířených proti druhé Vysoké smluvní straně.

Článek V.

Vysoké smluvní strany budou upevňovati společně i každá ve své působnosti hospodářské, duchovní a jiné styky mezi oběma zeměmi dle úmluv a dohod k tomu cíli sjednaných.

Článek VI.

Tato smlouva nabývá účinnosti ihned po podpisu a bude ratifikována v době co nejkratší. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co možná nejdříve.

Tato smlouva zůstává v účinnosti po dobu dvaceti let ode dne podepsání. Jestliže však žádná z Vysokých smluvních stran nesdělí dvanáct měsíců před uplynutím dvacetiletého období, že si přeje, aby se účinnost této smlouvy skončila, prodlužuje se její účinnost pokaždé o pět dalších let tak dlouho, dokud jedna z Vysokých smluvních stran dvanáct měsíců před uplynutím běžícího pětiletí písemně neoznámí svůj úmysl její účinnost ukončit.

Čemuž na svědomí zmocněnci podepsali tuto smlouvu a připojili k ní své pečeti.

Sepsáno ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a srbsko-charvatském. Obě znění mají stejnou platnost.

V Bělehradě, devátého května roku tisícího devítistého čtyřicátého šestého.

Z plné moci presidenta Československé republiky
Zd. Fierlinger

Z plné moci Presidia Národního shromáždění Federativní lidové republiky Jugoslavie
J. B. Tito

SHLÉDNUVŠE A PROZKOUMAVŠE TUTO SMLOUVU A VĚDOUCE, ŽE ÚSTAVODÁRNÉ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NÍ SOUHLASÍ, PROHLAŠUJEME JI ZA SCHVÁLENU, PŘIJATU, POTVRZENU A UTVRZENU A MOCÍ LISTU TOHOTO PODEPSANÉHO NAŠÍ RUKOU VLASTNÍ JI SCHVALUJEME, PŘIJÍMAME, POTVRZUJEME A UTVRZUJEME, SLIBUJÍCE SLOVEM SVÝM, JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, ŽE JI PEVNĚ A NEPORUŠITELNĚ ZACHOVÁME A NEDOPUSTÍME, ABY PROTI NÍ JEDNÁNO BYLO Z JAKÉKOLI PŘÍČINY A JAKÝMKOLI VYMYŠLENÝM ZPŮSOBEM.

TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST VYHOTOVITI KÁZALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI.

JENŽ JEST DÁN V NÁMĚSTI NAD OSLAVOU, DNE 20. ČERVENCE LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO ČTYŘICÁTÉHO ŠESTÉHO.

PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ:

Dr. EDVARD BENEŠ v. r.

MINISTR ZAHRANIČNÝCH VĚCÍ:

JAN MASARYK v. r.

Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly podle čl. VI. smlouvy vyměněny v Praze dne 26. července 1946, a že smlouva podle téhož článku smlouvy nabyla účinnosti ihned po podpisu, t.j. dnem 9. května 1946.

Zd. Fierlinger v. r.

za ministra Masaryka.