Dohoda č. 75/1947 Zb.Londýnská dohoda o německých patentech.

(v znení č. 258/1948 Zb.)

Čiastka 38/1947
Platnosť od 23. 5. 1947
Účinnosť od 31. 3. 1948
Uzavretie zmluvy 27. 7. 1946
Redakčná poznámka

Tato dohoda nabude účinnosti, jakmile bude podepsána nebo přijata vládami republiky francouzské, Spojeného království, Spojených států amerických a čtyřmi dalšími zeměmi.

23. 5. 1947

75.

23. 5. 1947

Londýnská dohoda

23. 5. 1947

o německých patentech.

23. 5. 1947

JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ!

23. 5. 1947

DNE 27. ČERVENCE 1946

23. 5. 1947

BYLO SJEDNÁNO V LONDÝNĚ

23. 5. 1947

TOTO KONEČNÉ USNESENÍ

23. 5. 1947

S DOHODOU:

23. 5. 1947

(Překlad.)

23. 5. 1947

Konečné usnesení londýnské konference za účasti zástupců určitých členských států I. A. R. A. za účelem prozkoumání otázek spojených se zacházením s německými patenty.

23. 5. 1947

Konference svolaná na pozvání vlád republiky francouzské, Spojeného království a Spojených států amerických, konala schůze v Londýně od 15. do 27. července 1946.

23. 5. 1947

Konference se zúčastnily tyto delegace:

23. 5. 1947
Delegáti:Poradci:
Vláda australskáp. H. F. E. Whitlam
p. L. B. Davies
Vláda belgickáp. J. Hamels
Baron de Lettenhove
Vláda kanadskáDr. E. H. Colemanp. K. J. Burbridge
p. P. H. Russell
Vláda československáp. Celestin Šimrp. V. Sedláček
p. Frank Kafkap. B. Stuchlý
p. J. Rieger
p. F. Vohryzek
p. J. Vojáček
Vláda dánskáp. Ehrenreich-Hansensl. Julie Olsen
pí. Jansen Simonsen
Vláda francouzské republikyp. R. Monmayoup. P. Dreyfus
p. E. Mathonp. O. Pichot
Vláda lucemburskáp. A. De Muyser
Vláda nizozemskáDr. H. Gelissenp. J. Al
p. J. DyckmeesterDr. J. M. Fehmers
Dr. A. Koerts
Dr. H. Jonker
Vláda norskáp. Bredo Stabellp. Jacques Raeder
Dr. Harald Aarflotp. Johan Helgeland
Vláda Spojeného královstvíSir Harold Saundersp. J. L. Blake
p. B. G. Crewe
Vláda Spojených států amerických p. Casper W. Ooms p. Bennett Boskey
p. Francis Brown
p. John Green
p. Howland H. Sargeant
p. James Simsarian
p. Robert Terrill
Vláda Jihoafrické Unie p. G. D. Louw
p. E. Swart
nebo
p. D. B. Sole
23. 5. 1947

Sir Harold Sanders (Spojené království) byl zvolen za presidenta konference a pp. H. W. Clarke a T. H. Mobbs za sekretáře.

23. 5. 1947

Konference vypracovala dohodu, jejíž text je uveden v příloze k tomuto konečnému usnesení (Final Act). Tato dohoda byla podepsána jménem vlád republiky francouzské, Holandska, Spojeného království a Spojených států amerických. Všechny ostatní vlády zastoupené na konferenci mohou přistoupiti k dohodě podepsáním do 31. prosince 1946. Ostatní členské státy Spojených národů a neutrální státy rovněž se mohou státi smluvními stranami v této dohodě. Delegace Australie, Kanady, Československa a Jihoafrické Unie doporučí svým příslušným vládám, aby dohoda byla podepsána jejich jménem.

23. 5. 1947

Na konferenci byly přijaty tyto resoluce:

23. 5. 1947

Resoluce č. 1:

23. 5. 1947

Aby bylo zajištěno splnění dohody navržené v příloze, všechny vlády, jejichž delegace podepsaly tento Final Act, se zavazují, že počínaje 1. srpnem 1946, až do jejich rozhodnutí o podepsání této dohody, ani neprodají, ani nepřevedou, ani nezatíží, ani neomezí svých práv při udělování licencí k patentům spadajícím pod uvedenou dohodu, ani nepodniknou jiných kroků, které by měly rušivý vliv na jejich schopnost splnit podmínky dohody.

23. 5. 1947

Vláda, která se rozhodne, že dohodu nepodpíše, okamžitě oznámí toto rozhodnutí vládě Spojeného království, která sdělí tuto informaci všem ostatním vládám zastoupeným na konferenci.

23. 5. 1947

Australská delegace si přeje, aby byl zaznamenán její naprosto kladný postoj k resoluci, že však není s to vázati australskou vládu.

23. 5. 1947

Resoluce č. 2:

23. 5. 1947

Každá delegace doporučí své vládě, aby přikázala svým delegátům u IARA, aby podporovali návrhy:

23. 5. 1947

a) aby reparační podíly vlád přistoupivších k dohodě uvedené v příloze nebyly zatíženy ve smyslu Pařížské Reparační Dohody hodnotou něm. práv k patentům nebo podílu na nich, udělených takovou vládou a k nimž možno získat bezplatné licence podle čl. 1 a 2 dohody a

23. 5. 1947

b) aby IARA uvážila, zda-li reparační podíl vlády přistoupivší k dohodě má býti zatížen nějakou částkou resp. jakou v případech, kdy licenční poplatky nebo jiné platby byly nebo budou přijaty takovou vládou za německá práva k těmto patentům nebo za podíly na nich.

23. 5. 1947

Belgická, dánská, lucemburská a norská delegace si přály zaznamenat, že podle jejich mínění tato resoluce je tak úzce spjata s dohodou, že názor jejich vlád na tuto resoluci bude záviseti na otázce, zda-li tyto budou ochotny podepsat dohodu.

23. 5. 1947

Konference rovněž rozhodla, aby byly zaznamenány tyto body:

23. 5. 1947

1. S výhradou stanovisek delegací francouzské a Spojeného království dole uvedených, podle názoru všech delegací vyslaných na tuto konferenci nyní prováděný program směřující k získávání rozboru a veřejnému rozšiřování německé technologie a „know-how“ se osvědčil neobyčejně prospěšným a mělo by býti v něm pokračováno. K podnětu ostatních delegací, delegáti Francie a Spojených států budou naléhati na své vlády, aby tyto požádaly vojenské okupační úřady v Německu, aby co nejdříve podle vlastní úvahy a v mezích možnosti použily při provádění tohoto programu školeného technického personálu a výzbroje (Physical equipment), které jim ostatní země zastoupené na konferenci jsou s to dodat.

23. 5. 1947

2. Delegace Spojeného království, ačkoliv je názoru, že program nyní uskutečňovaný se osvědčil ve velké míře všeobecně prospěšným, prohlašuje, že vláda Spojeného království bude pokračovat v uveřejňování všech informací tohoto druhu získaných v Německu, že se však nemůže zúčastnit žádného doporučení v této věci, poněvadž neměla dostatek času, aby se poradila s okupačními úřady v Německu, což považovala vláda Spojeného království za nezbytné.

23. 5. 1947

3. Francouzská delegace, ačkoliv se plně ztotožňuje se vším, co je uvedeno v odst. 1 shora, dodala, že by v této věci měly býti vzaty v úvahu otázky reciprocity. Na důkaz dole uvedení podepsali toto konečné usnesení (Final Act).

23. 5. 1947

Vyhotoveno v Londýně 27. července 1946 v jazyce anglickém a francouzském, při čemž oba texty jsou autentické, v jednom exempláři, který zůstane uložen v archivu Spojeného království.

23. 5. 1947

Vláda Spojeného království odevzdá všem vládám zastoupeným na konferenci ověřené opisy tohoto konečného usnesení (Final Act).

23. 5. 1947

Za Australii:
L. B. Davies.

23. 5. 1947

Za Belgii:
Baron A. Kervyn de Lettenhove.

23. 5. 1947

Za Kanadu:
E. H. Coleman.
K. J. Burbridge.

23. 5. 1947

Za Československo:
Celestin Šimr.
Dr. Frank Kafka.

23. 5. 1947

Za Dánsko:
N. J. Ehrenreich-Hansen.
Dagmar Simonsen.
Julie Olsen.

23. 5. 1947

Za francouzskou republiku:
R. Monmayou.
E. Mathon.
P. Dreyfus.

23. 5. 1947

Za Lucembursko:
A. J. Clasen.

23. 5. 1947

Za Nizozemsko:
Dyckmeester.

23. 5. 1947

Za Norsko:
Bredo Stabell.
Harald Aarflot.
Jac. Raeder.
Johan Helgeland.

23. 5. 1947

Za Jihoafrickou Unii:
D. B. Sole.

23. 5. 1947

Za Spojené království:
Harold L. Saunders.
B. G. Crewe.
J. L. Blake.

23. 5. 1947

Za Spojené státy americké:
Casper W. Ooms.
Robert P. Terrill.
Bennett Boskey.
Howland H. Sargeant.
John C. Green.

23. 5. 1947

Příloha.

23. 5. 1947

(Překlad.)

23. 5. 1947

Dohoda.

23. 5. 1947

Vlády, které přistoupily k této dohodě, přejíce si uspořádati bývalé německé patenty nacházející se v jejich držení nebo kontrole, souhlasily s následujícím:

23. 5. 1947

Článek 1.

23. 5. 1947

S výhradou ustanovení dalších článků, všechny vlády přistoupivší k této dohodě se zavazují, že všechny jimi udělené a v jejich držbě nebo kontrole se nalézající bývalé německé patenty podle všeobecného zákona a ustanovení upravujících německý majetek, které nezanikly nebo se nestaly veřejným majetkem, mají býti věnovány veřejnosti nebo prohlášeny za veřejný majetek, nebo nepřetržitě umožněno státním příslušníkům všech vlád přistoupivších k dohodě získávat k nim bezplatné licence.

23. 5. 1947

Článek 2.

23. 5. 1947

V případech, kdy vláda přistoupivší k této dohodě, umožní svým vlastním státním příslušníkům udělení licencí nebo jinak nabytí práv k patentům, na nichž byla dříve německá účast (jiné než ony patenty stanovené v čl. 1), získání takových práv má býti umožněno státním příslušníkům všech vlád přistoupivších k této dohodě za těchže podmínek jako příslušníkům vlastním.

23. 5. 1947

Článek 3.

31. 3. 1948

S výhradou ustanovení čl. 4, veškeré licence poskytnuté podle čl. 1 a veškeré licence poskytnuté podle čl. 2, pokud vládě není bráněno podmínkami nabytého patentu, licence nebo jiného práva, mají zahrnovat práva vykonávat a provádět vynálezy podle patentů a právo vyrábět, užívat a prodávat výrobky podle vynálezů, pokiaľ také výrobky sú vyrobené v štáte alebo na území, na ktoré sa Dohoda vzťahuje.

23. 5. 1947

Článek 4.

23. 5. 1947

Ustanovení článků 1 a 2 platí s tou výhradou, že všechny vlády mají právo učiniti vhodná opatření k ochraně a zachování práv vlastnických, licenčních a jiných, nebo účastí na takových patentech, které byly pravoplatně uděleny nebo získány ne Němcem před 1. srpnem 1946. Výlučnou licenci udělenou před 1. srpnem 1946 je dovoleno chránit tím, že po dobu trvání takové výlučné licence nebudou uděleny žádné další licence a nevýlučnou licenci je dovoleno chránit tím, že osobám nově oprávněným z licencí budou uloženy stejné podmínky, které byly uloženy existujícím oprávněným z licencí.

23. 5. 1947

Článek 5.

23. 5. 1947

Pro účely této dohody, všechny vlády mohou považovat za Němcům nepatřící patenty nebo dílčí práva k patentům, náležející osobám zvlášt. kategorií (na př. Němcům, sídlícím mimo Německo, něm. uprchlíkům atd.), jejichž majetek tyto vlády vyňaly nebo v budoucnosti vyjmou z dosahu platnosti svých všeobecných ustanovení něm. majetku.

23. 5. 1947

Článek 6.

23. 5. 1947

Za účelem provedení této dohody a zajištění výměny informací prostřednictvím ústřední kanceláře, vláda francouzské republiky učiní potřebná opatření, aby zprávy vlád přistoupivších k této dohodě byly přijímány a rozšiřovány, a aby tyto vlády byly uvědomovány o věcech, které by je mohly zajímat se zřetelem k této dohodě.

23. 5. 1947

Článek 7.

23. 5. 1947

Všechny vlády přistoupivší k této dohodě dodají v nejkratší době ústřední kanceláři zmíněné v článku 6 za účelem rozeslání ostatním vládám přistoupivším k této dohodě seznam všech patentů, které byly dřív německým majetkem zcela nebo zčásti a které nepřicházejí v úvahu pro zevšeobecnění nebo udělování bezplatných licencí příslušníkům těchto států, spolu se seznamem licencí a německých účastí existujících k těmto patentům. Mimo to ony vlády, které tak mohou učiniti bez obtíží, dodají seznam všech dosud platných patentů, k nimž je možno získat bezplatné licence, jakož i všech patentů, které zanikly nebo byly zevšeobecněny.

23. 5. 1947

Článek 8.

23. 5. 1947

Vlády zastoupené na londýnské konferenci mohou přistoupiti k této dohodě podpisem v Londýně do 31. prosince 1946. Vláda Spojeného království oznámí všem ostatním vládám zastoupeným na konferenci jména oněch vlád, které podepsaly tuto dohodu.

23. 5. 1947

Článek 9.

31. 3. 1948

Vláda ktoréhokoľvek iného člena Spojených národov alebo ktorejkoľvek krajiny, ktorá zostala neutrálna za druhej svetovej vojny, môže sa tiež stať smluvnou stranou tejto Dohody tým, že oznámi vláde Spojeného kráľovstva svoj prístup k tejto Dohode najpozdejšie do 31. júla 1947. Vláda spojeného kráľovstva uvedomí všetky vlády, zastúpené na londýnskej konferencii o nemeckých patentoch, alebo ktoré pristúpily k tejto Dohode podľa tohto článku, o všetkých prístupoch takto oznámených.

31. 3. 1948

Každá vláda, ktorá pristúpi k tejto Dohode v čase od 1. januára 1947 do 31. júla 1947, sa zaväzuje, že pri vykonávaní práva, určeného v článku 4., nebude chrániť alebo zachovávať práva alebo účasti, ktoré boly udelené ktorémukoľvek Nemcovi alebo boly ním získané po 1. auguste 1946.

23. 5. 1947

Článek 10.

23. 5. 1947

Vláda přistoupivší k této dohodě může rozšířiti působnost této dohody na kteroukoliv ze svých kolonií, zámořských území nebo na území pod jejím protektorátem nebo pravomocí nebo které spravuje podle mandátu, oznámením zaslaným vládě Spojeného království.

23. 5. 1947

Vláda Spojeného království sdělí všem ostatním vládám přistoupivším k této dohodě oznámení, které obdrží podle tohoto článku.

23. 5. 1947

Článek 11.

23. 5. 1947

Tato dohoda nabude účinnosti, jakmile bude podepsána nebo přijata vládami republiky francouzské, Spojeného království, Spojených států amerických a čtyřmi dalšími zeměmi.

23. 5. 1947

Na důkaz dole uvedení, náležitě zmocnění podepsali tuto dohodu.

23. 5. 1947

Vyhotoveno v Londýně 27. července 1946, v jazyce anglickém a francouzském, při čemž oba texty jsou stejně autentické, v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivu vlády Spojeného království. Vláda Spojeného království zašle ověřené kopie této dohody všem vládám zastoupeným na londýnské konferenci o německých patentech a všem vládám oprávněným přistoupiti k této dohodě podle ustanovení čl. 9.

23. 5. 1947

Za vládu australskou:

23. 5. 1947

Za vládu lucemburskou:
A. J. Clasen.

23. 5. 1947

Za vládu belgickou:
G. Walravens.

23. 5. 1947

Za vládu nizozemskou:
Dyckmeester.

23. 5. 1947

Za vládu kanadskou:
N. A. Robertson.

23. 5. 1947

Za vládu norskou:
Reidar Solum.

23. 5. 1947

Za vládu československou:
Max Lobkowicz.

23. 5. 1947

Za vládu Jihoafrické Unie:
Eugene K. Scallon.
30. XI. 1946.

23. 5. 1947

Za vládu dánskou:
E. Schram-Nielsen.

23. 5. 1947

Za vládu francouzské republiky:
R. Monmayou.
E. Mathon.

23. 5. 1947

Za vládu Spojeného království:
Harold L. Saunders.
B. G. Crewe.

23. 5. 1947

Za vládu Spojených států amerických:
Casper W. Ooms.